Rubrika — Z historie

Pohodová Teplá Vltava – sobota

To, že člověk každý všední den vstává ráno do práce, je normální. Tedy pro většinu z nás. Ale vstávat o víkendu o půl šesté se opravdu rovná pokusu o narušení duševního zdraví. Nu což, opět jsem to přežil, stejně jako při všech ostatních akcích školy Dronte. [Celý článek -->]

Na samém začátku si laskavý čtenář (a taky Orlík) zaslouží vysvětlení, kde že se vzal ten divný titulek. Inu, to máte tak:

Tento rok uskutečnil kajakářský klub Dronte již dva pokusy o splutí dvojice říček Skalice a Lomnice. Oba ztroskotaly na nepříznivých vodních stavech a zklamaným kajakářům nezbylo než se smířit s náhradní destinací v podobě toku jménem Brzina. Na tomto místě je třeba zdůraznit fakt, že Orlík se obou těchto akcí zúčastnil.

[Celý článek -->]

V pátek večer začal Jícha plašit, že by se mohlo jet na vodu. Pověřil mě, abych sehnal ještě nějaké akční účastníky. Obvolal jsem, ale kajakářský klub selhal na celé čáře. Pořád samé výmluvy. Lyžování, hlídání dětí a nevím co ještě. Akce vypukla v sobotu v 6:00, kdy Jícha psal, že jedem. Sraz na pumpě, snídaně, pošťuchování s Myslivcovou partou, že jedou jen na Mastník, když krásně teče Skalice a Lomnice, které Jícha propagoval v mailu.

[Celý článek -->]

V průběhu týdne Pavel začal provokovat s vodou o víkendu a poměrně rychle našel dostatek duší. Organizace se ujal Jícha a vykrystalizovala akcička na neděli. Omezující podmínky byly jasné – žádná velká divočina, poměrně přístupné, ne zase až tak daleko od Prahy. Padala jména, jako Voznice, Loděnice atd., takže když mi Jícha v sobotu večer oznámil, že to bude Sázava, bylo mi jasno (pro méně znalé – takovéhle striktní konstatování dle mých zkušeností signalizuje jediné, a to, že se označený tok nepojede).

[Celý článek -->]

Jíchova touha po prvosjezdech českých potoků je skutečně veliká. Proto také, když inicioval splutí zatím nedotčeného potoka protékajícího Roztokami u Prahy, jsem věděl, že odporovat nemá smysl. Splutí potoka jsme připravili jako oficiální expediční plavbu kajakářské školy Dronte, s tím, že se to buď podaří anebo taky ne. Po dohodě s místostarostou Roztok, starostou Únětic a místními rybáři se vše zdálo být jednoduché. Až na to, že se rybáři rozhodli vypouštět rybník v pátek 25.11. a tak z úzkého kruhu pozvaných, byl kruh ještě užší. Navíc, při našem ranním srazu v Roztokách začalo moc hezky sněžit a při pohledu na zamrzlé kaluže jsme si říkali, že jsme si lepší počasí ani nemohli přát.

[Celý článek -->]

Svátky začátkem července jsou tady a voda nikde. Vyrážíme tedy v sobotu na kanál a dovádíme co to jde. Začíná ale pršet a zprávy o vodních stavech jsou nadějné. Domlouváme si aspoň pondělní Sázavu z Týnce.

[Celý článek -->]

A jak to bylo dál…

Kempík v Bovci byl opravdu pohodlňoučký. Vaření v dřevěném altánu, restaurace před vraty a do Bovce co by kamenem dohodil.

Opravdovým vrcholem luxusu ale byla samotná Soča. Na její popis by bylo třeba najmout básníka a vyskytovaly by se tam slova jako „smaragdová voda“, „alabastrové břehy“, „majestátní vrcholky hor“, „stinná zákoutí“ a tak. Prostě řeka jedna báseň.

[Celý článek -->]

Sáva Dolinka: Po včerejším lehkém Jíchově rozpádlování se Dolinka jeví jako ta nejmírnější řeka na světě. Je ale krásně čistá a každou chvíli vytváří místa vhodný na potrénování. Dalibor si nás bere do parády a děláme to, na co předchozí den v tý výřivce na Möllu nebyl čas ani prostor – pilujeme nájezdy do vracáků a přejezdy proudu. [Celý článek -->]

V úterý odpoledne prchám z práce, na kterou už nemám ani pomyšlení a v rychlosti dobaluji poslední výzbroj a výstroj na svojí první zahraniční vodu! Sraz u Míli je v osm, postupně dorazí obě přepravní vozidla, zapojíme vlek, následuje nakládání lodí a bagáže, povel k nástupu a odjezd.

[Celý článek -->]

WW taktika a bezpečnost nebyla první akcí, kterou jsme s Dronte spolu s mým kamarádem Radkem absolvovali, ale zcela jistě byla vůbec první akcí, která byl zaměřena na taktiku, bezpečnost a poskytnutí záchrany při splouvání řek.

[Celý článek -->]