Je poměrně naivní si představovat, že jenom moje loď je ta správná a ostatní mají být někde jinde. Stejně tak je naivní si myslet, že všichni umí pádlovat a vždy ví, co dělat. Každý z nás jednou začínal a ne každý měl to štěstí, že se ho ujala zkušená parta, cestovka, kamarád (kamarádka ).

Ať už jezdíme jak chceme, ať jezdíme na čem chceme a s kým chceme, určitě by se nám na přeplněných potocích hodilo trochu slušnosti a zdravého selského rozumu.

A tady už je můj kajakářský pohled na věc:

• Když si hraji ve vlně a někdo jede, uhnu.
• Když jedu a někdo si hraje, dám mu čas na uhnutí.
• Nehraji si ve vlně v brankovišti a v nepřehledných místech.
• Pokud mohu, dám přednost závodníkům.
• Když chci někoho předjíždět a nemám místo, tak počkám a nebo dám o sobě vědět (“Bacha, jedu…” je celkem OK, “Uhni vole…” nebo „Zase další idiot…“ je naopak o přes hubu).
• Když mě slušně předjede raft nebo Pálava, družím se a vyžádám si ke kontrole láhev rumu či slivovice. Za odměnu pak předvedu eskymáka plynule přecházejícího v krysu.
• Když mě někdo předjíždí, uhnu.
• Když mě někdo skočí na záda a omluví se, pokusím se to přežít a nevytahuji obranný nožík proti bublinám.
• Když mě někdo skočí na záda a má kecy, kousnu ho.
• Když si někdo myslí, že mu patří řeka a z vlny či válce neuhýbá, přejedu ho (a kdo mě zná, ví že moje kinetická energie stojí za to).
• Když někdo nemůže z válce, počkám a případně ho vytáhnu.

Určitě se dá doplnit spousta dalších postřehů. Pokud máte chuť neváhejte a pište je do diskuze.

Jícha