Úvod » Z akcí KAJAK teamu » Aktuální článek:

Grand Canyon – celoživotní zážitek (KAJAK team)

11.3.2014 Z akcí KAJAK teamu komentáře 4

Ahoj mami!

Pořád jsi mi říkala, abych Ti vyprávěl o tom mým výletě do Ameriky, na to mý velký pádlování?

Víš, hodně na Tebe teď myslím, když se moc nevidíme a nebudu mít možnost Ti to povyprávět osobně, tak bych Ti to alespoň rád napsal v tomhle mém dopise. Najednou vím, co všechno bych Ti o tom chtěl povědět… Tak můžu teda začít teď? Najdeš si na to chvilku?

Víš, když si trochu propátráš Internet, najdeš tam dost fakt dobrých článků. Napsaných od daleko lepších pádlerů, než jsem já i od daleko profesionálnějších vypravěčů, než já. A nechci se po nich opakovat, to nikoho nebaví, číst znovu totéž.

Budu Ti raději povídat jen o perličkách, které v těch článcích nenajdeš, ale které mně přišly tak zajímavé, že si je i po dlouhé době pamatuju, chceš? Jasně, neumím psát objektivní články, a bude to tak jako obvykle jen můj pohled – určitě si mně v tom vyprávění najdeš, ostatně znáš mně nejlíp na světě…

Třeba to o posunu času – to Ti je fakt „nahlavu“ :-)

Vyletíš ve 2 odpoledne z Prahy a za 11 hodin letu přestupuješ v New Yorku – Ty už máš 01 v noci, tam je teprve 19 večer. O hodinu později, tedy ve 20 hodin jejich času nasedneš do místního letu, letíš dalších 6 hodin, ale místo v 07 hodin ráno pražského času, neboli jedné v noci newyorského času, přiletíš do Phoenixu ještě před půlnocí, v 11 večer místního arizonského času. Po 17 hodinách na cestě je stále ještě tentýž den. No a než se vše odbaví, vyzvedneš auto z půjčovny a tak, je místního času 1 v noci, ovšem Ty už máš 9 ráno a dostáváš po tom všem putování strašnej hlad. Takže ve 2 v noci vlezeš do jedné velké místní hamburgrárny, kdesi na předměstí nějakého typicky amerického rozpláclého městečka, za pultem stojí znuděná černoška a nechápe, proč si chce 16 bělochů dát každý XXXL hamburger za 14 dolarů?

Probudí kuchaře a ten vyrobí obrovité nesežratelné útvary z masa, pečiva a zeleniny, každý průměr 20 centimetrů, výška taky zhruba tolik, ke každé té hamburgerové hroudě postupně přinese v další hluboké míse každému ještě asi kilovou hromadu hranolek a v litrovém kelímku kokakolu. A pak po očku pokukuje, jak si s tím třeba takový hubeňour, jako já poradí? Ve 2 v noci… Protože jsem povahou systematik a mám ve zvyku řešit problémy postupně, nejdříve ochutnám asi třetinu hamburgru a po té si zdárně poradím s hranolkama a kolou. Ihned přiběhne černoška a dosype hranolky a doleje kolu – se svou super lingvistickou výbavou jsem se v hladové otupění nedočetl k informaci, že k této porci je veškerá příloha v libovolném množství zdarma. Takže jsem udělal strategickou chybu a spásl nejprve hranolky… Ach jo – no druhé hromady hranolek jsem se už nedotkl, v druhém litrovém kelímku s kolou jsem nechal pro jistotu 2 cm na dně (abych zabránil dolití, neboť třetí litr už bych nedal) a začal bojoval statečnou bitvu s hamburgrem… Dlouho nebylo o vítězi rozhodnuto, dokonce i na plichtu jsem si musel hrábnout na dno, ale pak jsem začal obracet vítězství na svou stranu. Těsně před koncem jsem se ale zarazil a pár zbytků hambáče jsem na talíři přeci jen ponechal, protože mně vyděsila představa, že by mohl být v ceně ještě i přídavek hamburgru?

No co dále? Ve 3 v noci vylezeš s vybouleným bokem z hamburgrárny a odtud je to ještě tak hodinku do motelu ve Flagstaff. Po dojezdu kolem 4 hodin v noci místního času ihned usneš a logicky se probudíš někdy odpoledne jejich času. Ale to už v tom času máš docela slušnej hokej – když se tam odpoledne probudíš, je Tvého pražského času cca 23 v noci, takže bys měla jít právě spát, ale tam praží Sluníčko a za chvíli bude odpolední dopravní špička. Jakmile se za pár hodin setmí, chceš naskočit do místního rytmu střídání světla a tmy, takže jdeš opět rychle spát, ale máš v tom bordel a probouzíš se přespaná ve 4 v noci, akorát se rozednívá. Jako ze scifi Ti připadne myšlenka, že v Praze mají teď pravé poledne. Na a to Ti doporučuju, nedumej nad tím – a jdi na procházku. Nikde nikdo, liduprázdné tiché autostrády placatého městečka – obyvatel má Flagstaff sice jen jako čtvrtina Strašnic, ale rozlehlé je jako celá Praha 10 i s Prahou 3 dohromady. Po 3 hodinách se vrátíš ke snídani, což je v podstatě Tvoje večeře a můžeš ostatním vyprávět, že jsi pořád dokola viděla nízké nepříliš nápadité domky střídající se s obrovskýma nákupníma střediskama. Trochu jsi se zorientovala a supr čupr je, že to pro začátek a pro nakonec stačí – víc tam toho k vidění totiž už nikde není. Zlatá pražská architektura, dojde Ti ihned!

A proč zrovna Flagstaff? No protože to je nejbližší rozumně velké městečko od místa startu, od Lees Ferry. A vzdálenosti? Ty v Americe nikdo neřeší – to že je to odtud na start ještě asi 3 hodiny jízdy, neboli cca 200 mil (320 kilometrů), je na americké vzdálenosti běžné a normální. Ale u nás by působila podobná rada nesmyslně: „hele pojedete Lužnici z Bechyně, ale přespíte v Liberci, protože je to nejvýhodnější…“, jenže tam je to prostě všechno jinak :-)

Budeš pádlovat docela dlouho bez civilizace

To ti mami nevadí, na to jsi zvyklá, ale jen připomínám, že si všechno všecičko povezeš sebou.

Vlastně toho moc nepotřebuješ – přes den budeš v hydru (doporučuju na horní polovinu těla sucháč s 1 teplou vrstvou pod něj, vzduch má kolem 25 až 30°C, ale voda jen neuvěřitelně ledových 8°C a na spodní polovinu těla si do kajaku vezmi buď jen bavlněné šortky, aby sály pot a nezapařila ses, nebo v případě Tvého podezření, že bys mohla ten den zaplavat, přetáhni si přes ně tenké!!! sucháčové kalhoty – v kajaku uvnitř bude fakt vedro kolem 40°C) – na neoprenového long-johnna zapomeň, uvařila by ses! A jako prémii bys k tomu získala krásného vlka…

Odpoledne po dojezdu budeš na břehu už jen v kraťasech a v tričku, bude vám krásně pražit Sluníčko. Ale na večer pozor! Nepodcenit a vzít si asi tak 3 co nejteplejší vrstvy. Optimálně doporučuju Teddyho, na to péřovou vestu a přes to Wind-stopperovou bundu, protože to je vše dobře skladné. A Ty budeš mít k dispozici jen a pouze jeden jediný loďák na kompletně všechny své věci – víc zavazadel Ti Guli nepovolí. A podstatný je hodně dobrý péřový spacák, v noci může být zpočátku slabě pod 0°C. Až budete dojíždět, už se spacákem budeš jen přikrývat, protože i v noci bude kolem 20°C. Jo a nezapomeň si nabít Kindla, je dobré být každý den chvilku jen sám se sebou a vstřebávat zážitky (a čtení je docela dobrá záminka, aby na Tebe nikdo nemluvil, mohla sis někam zalézt, opřít se o teplou skálu, nechat se lechtat zapadajícím červeným Sluníčkem, přemýšlet a být šťastná na světě…). Pokud máš, vezmi si solární nabíječku, baterka ve foťáku bude i při šetrné manipulaci za 2 dny v čudu, ale Ty si budeš chtít fotit tu nádheru celé 3 týdny jízdy, ne?

A pozor, jestli si budeš chtít tu baterku ve foťáku předem v motelu nabít, mají tam úplně jiné dírky ve zdi, než na které je tvoje nabíječka zvyklá – takže i když zvládne sežrat jejich divných 110V, tak se tam tvůj konektor nevejde – ber redukci, ta to řeší. A rozhodně počítej s tím, že svýho mobila, kterej tady v Česku nedáš z ruky, necháš v depozitu v motelu – nemrač se nad tou představou, nebuď legrační, v kaňonu není signál ani pro satelitní telefony, natož pak pro obyčejné mobily!

Ostatně, do kaňonu opravdu minimalizuj množství věcí – dokonce i když třeba zapomeneš na mýdlo, jde to taky přežít. Malý univerzální jednorázový šampón (na tělo i na vlasy) v množství akorát na dobu výpravy jsem nakonec považoval za nejlepší řešení.

Jo a nezapomeň na lahev na pití do kajaku a příruční anti-opalovací krém – pod pojmem anti-opalovací je myšlena opravdová „stopka“ pro opalování, takže tak nejmíň stopadesátka UV filtr – jsi na poušti – ale reálně – ať si vezmeš jakýkoli, stejně budeš mít nakonec úplně sežehnuté hřbety rukou a obličej, tomu se neubráníš.

No a pak je pár dalších drobností, na které bys určitě neměla zapomenout, jsou hodně důležité! Pokud je nebudeš mít z Česka, to mami nevadí, ve Flagstaff si na pohodu dojedeš do místní charity (doporučuju ji navštívit ať tak, či onak, třebas i jen ze zvědavosti) a koupíš tam za pár centů prakticky cokoli. Porozhlídni se tam po nůžkách na nehty (za 3 týdny Ti jinak narostou skoro půl centimetrové drápy, že neobejmeš pádlo), po slunečních brýlích (vezmi si hned dvoje nebo troje, za ten 1,15 dolaru za kus to stojí za to, navíc nějaké určitě utopíš při eskymování a bacha na to – bez brýlí budeš mít ihned zánět spojivek – věř tomu, ještě sice není jaro a v Česku je taková ta klasická ponurá deka, ale tady je prudké a silné pouštní Slunce, a jeho paprsky nezastavuje žádná exhalacema znečistěná atmosféra od okolních továren, ty na poušti kolem Grand Canyonu moc nerostou. Dále si kup vidličku, lžíci, skládací nůž a jako důležitou proprietu ber umělohmotnou skleničku na nožičce na víno – no chceš tam vypadat jako kultivovaná dáma, ne?

Nezapomeň si sebou do kaňonu přibalit zhruba 20 až 30 dolarů – budeš tam totiž pak za borce: asi po týdnu pádlování je Phantom Ranch, jediná výspa civilizace za dobu putování a tady si koupíš nejdražší pivo v životě (nádherně vychlazenou plechovku piva značky Grand Canyon, no kdo by si to nedal, že?) a několik poštovních pohledů pro svý nejdražší s hrdým originálním razítkem „odtamtud“. Vsadím se, že budeš sentimentální a místo obvyklého „z naší dovolené zdraví máma“ se rozepíšeš, že Ti nebude pohled stačit :-) Protože budeš vědět, že ta snadná třetina Colorada je právě za Tebou a obtížnost řeky se od tohoto místa nyní ještě několikrát zvýší. A taky budeš vědět, že toto je v podstatě poslední rozumné místo, kde lze kaňon opustit a dále že to už člověk prostě MUSÍ dojet! Dále už NENÍ ústupová cesta! Takže mami, Tvůj sentiment na pohledu, který mi z Phantom Ranche pošleš, je povolen a nebudu se Ti za něj později smát…

Když sebou v kaňonu budeš mít tužku a blok, můžeš si psát deníček – a Ty to určitě dokážeš, ne jako já, který jsem si napsal jen první nadpis prvního dne a pak jsem se na to psaní už vykašlal. A od zhruba pátého dne se mi to celé slilo do denní rutiny: ráno vstát, na záchod, najíst se, do hydra, 5 až 6 hodin pádlovat, dát uschnout hydro na okolní keře do toho horkého větru jako fén na vlasy, navečeřet se, pokecat s ostatníma o hrdinských výkonech dnešního dne, zklidnit se, vidět vleže na karimatce hvězdy silný, jako když jsi byla ještě dítě a spát. A to celé dokola zítra, pozítří, popozítří, prostě už pořád… nejen že přes den nerozlišuješ, kolik je hodin a podle hladu jen odhaduješ dopoledne, odpoledne, večer a noc, ale Ty se dokonce zbytečně nestresuješ ani tím, jaký je den v týdnu – to je opravdová očista hlavy od těch lejn, které nám každý den sype na hlavu civilizace. Myslíš jen na věci, který jsou v životě opravdu podstatný a nenecháváš se prudit blbostěma a pitomostma.

Jo a ještě něco – o žádné společné věci (jídlo, pití, vybavení kuchyně, sirky atd…) se před odjezdem do kaňonu neobávej, Guli s Robertem to mají dokonale zmáknuté a vše podstatné při přípravě budou zařizovat oni. Ale určitě budou rádi, když jim k tomu nabídneš svý ruce ku pomoci…

A v kaňonu se budete o vaření a mytí nádobí střídat – to Tě bude taky bavit, 2x za cestu vařit, 2x za cestu mýt nádobí a zbytek cesty mít pohodu.

Jaký je kaňon?

Mami, to prostě nejde popsat – to se musí zažít.

Asi nejvýstižněji to popsal Robert, když z něho jednou polohlasem vypadla věta: „Víš bOSÁKu, my jezdíme do Nepálu, do Ekvádoru, do Ruska, ale Grand Canyon je jen jedinej na světě!“

Délka 280 mil (na český míry je to asi 450 km), takže asi jako celá naše Česká republika od Aše do Ostravy. Kam až oko vidí, tyčí se monumentální cca 1300 až 1600 metrů vysoké kolmé skály nahoru, ale celé je to tak rozsáhlé, zatáčky řeky tak pozvolné a řeka tak široká, že si tu velikost většinou nedáváš do správných proporcí. Prostě tady se příroda rozmáchla opravdu velkolepým gestem. Oči Ti začnou kecat a nenech se tím ošálit: všechno začni násobit 10x a budeš tak blízko pravdě. Pramínek vody, který v dáli uvidíš, neprýští ze 40 metrů, ale po příjezdu těsně k němu (což Ti zabere ještě tak dalších půl hodiny pádlování) zjistíš, že to je taková malá říčka, která vyvěrá ze zhruba 400 metrové výšky, utržený kámen ze skály spadlý na břehu u vody je po dojezdu k němu 50 metrů vysoký, takže asi jako 15-ti patrový panelák na sídlišti Ďáblice a ta malá jeskyně v dáli je nakonec obří 70 metrů vysoká a 200 metrů široká hala velká jako hokejový stadion NHL v Chicagu. A támhle ty staré indiánské sýpky, ty jsou přeci kousek, ne? Skoro na dosah ruky, jak je tedy možné, že k nim nakonec stoupáme hodinu chůze? Nebo naopak – nejužší místo Grand Canyon, široké pouhých 14 metrů, znamená mimo jiné i to, že řeka je zde hluboká skoro 200 metrů! A voda v tomhle místě provádí na hladině laškovný pitomosti…

Skály kolem jsou otevřenou knihou geologie a kdo rozumí jejímu písmu (pro laiky, jako jsem já doporučuji nastudovat předem v češtině alespoň základní informace) v této knize čte, jako v čítance: období 450 milionů let staré s typickými červenými skálami a s mnoha paralelními vrstvami se najednou vystřídá 5 miliard let starou horninou, dosud spečenou, jako kdyby právě vytekla z pekelné tavicí pece. Skály jsou černé a nehostinné – člověk má podvědomě stísněný pocit, když tudy (samozřejmě to trvá několik dnů, rozměry kaňonu jsou vskutku obrovské) projíždí. A ačkoli je vedro přes 30°C, má na zádech husí kůži. A třeba zkrystalizované čedičové sloupce do šestihranů – ano, ty jsou i u nás, v severních Čechách u Kamenického Šenova, kde mají výšku až 12 metrů a jsou považovány za jednu z nejznámějších geologických rezervací u nás. Jenže… čedičové sloupce, kolem kterých mami pojedeš Ty v této části kaňonu jsou vysoké třeba 700 metrů. Takže jsou opravdu raritní a světově unikátní, ale jsou v tak pestrém společenství jiných celosvětových unikátů, že si jich možná skoro ani nevšimneš… Hmmm, no jo, je těžký bejt borec, když jsou kolem Tebe ještě větší borci!

Jo a pozor na zkameněliny – nesmějí se odvážet! Přísný zákaz, vysoké pokuty a hrozba vězení! Takže alespoň toto bych rád upřesnil – ta 10 cm velká zkamenělá hmyzí potvůrka v zeleném podkladu, co jsem Ti, mami, dal jako dárek po mém návratu, to byla jen atrapa, kterou jsem pro Tebe koupil na letišti před odletem do Evropy.

Hned první noc, kdy přespíš v kaňonu pochopíš, že to, co ti ráno křupe mezi zubama je píseček, jemná zrníčka odpadávající ze zvětrávajících skal kolem, padající do vzduchu v nekonečném počtu a odnášené trvalým a nepřestávajícím větrem, který kaňonem stále vane. Kaňon je vlastně takový gigantický 450 kiláků dlouhý komín, kterým se prohání nespoutaný vítr. No a ten vítr Ti hned první noc pokryje celé spaní vrstvičkou písku, ráno se probudíš a drhnou Ti víka na očích. První ráno se tomu bráníš a pečlivě vyklepáváš, další dny už jen sklepeš nejtlustší půlcentimetrovou vrstvu a další dny už to prostě ignoruješ. Než dopiješ ranní čaj, máš na dně milimetrovou vrstvu, píseček máš za chvíli všude na těle – ve vlasech, mezi zuby, v uších, v podpaží, pod koleny, prostě všude… ano, i tam, kde Tě teď napadlo, že teda TAM ho mít nechceš, tam bude nakonec taky! Ale neboj, on nic nedělá – není alergický, neškrábe, nedře Ti kůži. Prostě tam všude jen je. Ignoruj ho…

To střídání velkého vedra ve dne (náš rekord +44,1°C) a zimy přes noc (náš rekord -5°C), to je taky docela zajímavý úkaz – prý je to na poušti takhle běžné. Ale vzduch je zde extrémně suchý, takže je snesitelné jak to vedro přes den, tak i ta zima v noci.

Oslňující hvězdy v noci silný jak baterky od mimozemšťanů jsem už zmiňoval, vydávají takové světlo, že se podle něho dají rozeznávat obrysy předmětů. Kromě toho, že Tě to bude každou noc před usnutím znovu a znovu uchvacovat, jak ostře a silně září, dokonce tak moc a moc, že tomu znovu a znovu každý další večer nebudeš věřit a budeš ze spacáku čumět třeba půl hodiny nad sebe a najednou Ti přesně docvakne dosud neuchopitelný básnický pojem „miriády hvězd“. A k tomu si navíc budeš ještě lámat hlavu, jak je to geometricky možné, že ty hvězdy jsou na obloze tak nějak vzhůru nohama, než u nás?

A pokud to tam nebude někdo chápat, jak Tě ta nádhera vzala u srdce, nehádej se s ním a ponech mu jeho přístup, že silný světlo těch hvězd má jen výhodu, že na něj ve spánku v noci nikdo nešlápne, až někdo půjde kolem něho nad ránem na záchod.

Do Grand Canyon se jezdí nejen kvůli úchvatnému hlavnímu kaňonu, ale také kvůli bočním kaňonům, kterých jsou desítky a stovky a i když si prohlédneš jen zhruba 20 hlavních, nebudeš stačit vstřebávat zážitky – proto Ti radím dobře, piš si deníček. Jinak si to budeš muset všechno jako já pamatovat v myšlenkách a ukládat pocity do duše a do srdce – a než o tom můžu někomu začít vyprávět, musím si to znovu zpětně prožít. Ale stojí to za to prožít to znovu třeba 100x, to mi věř!

Až uvidíš v jednom bočním kaňonu ty syté barvy nejmodřejšího potoka na světě, ve druhém solné (=slané) krápníky, ve třetím ve skále hluboce zaříznutý meandrující potok vytékající z ráje – ano, vzpomeň si na mně, byl jsem tam, dotýkal jsem se stejné skály a viděl stejné nádhery. Budu Ti to, mami, moc přát, že to zažiješ taky! Sice tam nejsme spolu, ale to nevadí… nešlo to…

Pojedeš taky na jaře, on to tak prostě Robert umí vyhrávat, tyhle permity, a v průběhu jízdy se bude měnit i rostlinstvo – zpočátku ryze pouštní, takže jakoby nenápadné a nízké, se v závěru stane daleko zajímavější.

Budou vám tam kvést mohutné kaktusy s obrovskými fialovými květy, baculaté 2 metry vysoké tučné kaktusové „žárovky“ s tisíci drobnými žlutými kvítky i hubené vysoké kaktusové tyče centimetr tlusté s výškou tak 5 metrů, vlající ve větru a červenými kvítky na konci, respekt budící obrovské agávové polokoule s hroty ostrými jako břitva a listy, co fakt neuhnou (a co zajedou do lýtka dříve, než si toho stačíš všimnout a ucuknout). Ale mami, fakt hlavně ty barvy… to rozumem nepobereš! Všechno vygraduje skoro ke konci putování, kdy navštívíte indiánskou zahrádku – velikosti předměstí Nymburka, s tisícema kaktusů, každý pokvete jinou barvou a tam Ti, mami ručím za to, tak tam vyplýtváš zbylé místo na paměťové kartě ve svým foťáku.

Pravidla

Češi kašlou na pravidla, taková je už naše národní hrdost, tak o čem se to sakrble chystám psát? Mami, vyčkej, až Ti to lépe vysvětlím, jinak nepochopíš, že tam jsem i já dobrovolně dodržoval prakticky všechno do puntíku…
Před odjezdem z Evropy se všichni zavážete, že ještě doma povinně shlédnete instruktážní film, kde jsou vysvětlena pravidla pobytu v kaňonu. Ty nejsi rebelka, Ty se na to určitě podíváš – já teda přiznávám, já to neviděl, no jo, bez mučeníčka, přiznávám se… Rangerka Pegy Kollarek, vlídná žena, sice tak trochu stanější postavy (medvědice?), ale opravdu sympatická, ověšená pistolema, paralyzérama a vysílačkama, s babičkou původem z Čech, vám těsně před odjezdem ještě jednou všechny podstatné body znovu zopakuje. I tam jsem si o tom ještě myslel své… znáš ty moje kxichtoidní úšklebky, že? Ale když vjedeš do té nepopsatelně velké díry v zemi a přistaneš první večer na plážičce, která se Ti právě zalíbila (protože jsi dostala velký hlad) a máš pocit, že jsi tam vstoupila nejméně po třiceti letech jako první člověk v pořadí, ihned začneš přemýšlet, jestli ty všechny pravidla možná nakonec nejsou správně vymyšlený?
Ano, je pravda, že všech nás 16 párů nohou tu líbeznou písečnou plážičku za celý večer, noc i ráno nakonec důkladně rozdupeme, ale jak tam stále fouká ten nepřestávající vítr, trvale nesoucí tuny zrníček písku, tak do odpoledne, než přistane další partička, je plážička opět dokonale hladká a hebká – jako prdýlka nemluvněte.

Po odjezdu nesmí za výpravou zůstat nic, co tu nebylo původně. Nic je prostě NIC! Tedy nejen žádný dovezený civilizační odpad, ale dokonce ani odpad přírodního charakteru. Když se loupe pomeranč nebo banán, je to jasné, šlupky tam prostě nepatří, ale když loupeš česnek a uletí Ti ta tenká průhledná slupička a Ty za ní poctivě běžíš, dokud ji opravdu nechytneš? Ano, takhle to nakonec s náma dopadlo – a děláš to dobrovolně, protože chceš. Jo, na tom to je založeno, Ty najednou začneš chtít ty pravidla dodržovat!

Večer dojedete na pláž, kde přespíte a pod stoly v polní kuchyni rozložíte plachty, ze kterých druhý den sesypete veškerý drobný upadlý odpady do nádob, které v zásobovacím raftu dovezete do cíle. To platí pro jakýkoli tuhý odpad – popel, obaly od potravin, slupky z ovoce a zeleniny atd.

Tuhý odpad je samozřejmě i to, co vyprodukuje člověk, když ráno musí na záchod.

S tím záchodem je to legračně, ale přitom prakticky zařízeno: každý večer úklidová služba vezme plechový army-box z raftu-voňavky, vyprázdní z něho potraviny, ze kterých vařící služba daného dne uvaří večeři (a druhý den snídani), a na tento vyprázdněný army-box připevní záchodové prkénko. Druhý den před odjezdem záchodové prkénko odmontuje a naplněný army-box umístí do raftu-smradlavky. A takhle se to střídá až do cíle. Úsměvné, snadno pochopitelné a fungující…

Naopak veškerý tekutý odpad (což jsou i kousky menší než 1 milimetr) patří do řeky – když tedy úklidová služba myje nádobí, vezme na závěr síto, a vodu z lavoru procedí do řeky. Tekuté projde do řeky a zachycené zbytky ze síta vyklepe do odpadního army-boxu na tuhý odpad. Jako tekutý odpad je samozřejmě bráno i to, když si potřebuješ odskočit na malou… jdeš tak blízko vodě, a ještě blíž, až jsi opravdu nejblíž, aby vše šlo přímo do řeky. Zdánlivě nehygienické (zvláště pokud vezmeš v úvahu, že když v určitém úseku nenajdete pramen vody, bere se voda z řeky, do které se hodí pár čistících chlorových pilulí a pak se ještě pro jistotu převaří v hrnci, když se z té vody další večer vaří polívka), ale přitom jde o jediné logické řešení: v této oblasti prakticky neprší a kdyby jim ty tisíce túristů ročně ochcávali i ty už tak chudé kusy vegetace v pásu pár metrů kolem břehu řeky (dále než 5 metrů od břehu už prostě nic neroste), tak i ty tenké stromečky močovina prostě zahubí! Kdežto řeka s průtokem cca 500 metrů krychlových za vteřinu (to je 43 MILIARD litrů denně!!! – ano nepřepočítal jsem se, zkontroluj to po mně klidně znovu) ten 1 až 2 litry denně od každého člověka ve výpravě pojme, okamžitě naředí na homeopatické množství a dále se tím nikdo, nijak a nikdy nezaobírá, protože se okysličováním v peřejích tento biologický odpad prakticky ihned rozloží na neškodné látky. Ach příroda je krásná a dokonalá…

Můžeš si v kaňonu grilovat podle libosti denně – samozřejmě pokud máš ještě zásoby masa – ale to se dá pomocí cool-boxů a ledu zařídit docela snadno, takže ještě 17-tý den máš zmrzlé maso i v tom vedru kolem. A dle předpisů máš gril s pevným dnem, aby z něho nepadal kolem popel, pod grilem máš nepropálitelnou jakoby azbestovou deku z biologicky neškodného azbestu (zní to jako nesmysl, ale funguje to :-) ), když odlétne žhavý uhlík, je na této dece zachycen. To vše úzkostlivě dodržuješ jako prvorodička péči o svý novorozeně. Ale pozor! Komplikace je, že jako palivo smíš používat jen to, co si předem do kaňonu dovezeš (neboli se tam ve Flagstaffu za doláče kupují otepi naštípaného palivového dřeva) – nic místního z kaňonu se nesmí spalovat – takže žádný ulamování suchých větviček z keříků. A také naplavené dřevo vyplavené kdesi v zátočince na břehu je tabu.

No a mami, vy taky asi budete chtít denně grilovat, protože to je naší romatické duši středoevropanského Čecha odkojeného Noahvicou a kapitánem Kidem příjemné, nezapomeňte se tedy dostatečně zásobit. I když – večerní grilování občas nahradíte jedním z posledních Robertovo vynálezů – kanadskou svíčkou v kýbli – jen počkej, to se Ti bude líbit!

Voda

Schválně jsem si nechal tuto část úplně na závěr. Samozřejmě jsem z různých lidí už dlouho před odjezdem tahal různá moudra, jakou vodu tam můžu čekat, ale postupně jsem zjistil, že to jsou všechno jen takový esoterický kecy.

Až jeden rozhovor s Robertem mi udělal dobrou představu a podle mých zkušeností se to docela shoduje s realitou, tak Ti ho mami převyprávím:

„Ahoj Robe, strašně se bojím, a nechce se mi tam jet. Vždyť je to popisovaný jako hustá a těžká voda? I v tom vašem filmu, kterej natočila ČT 1, to nakonec vyznívá něco jako hrdinskej výlet na měsíc v Apollo 11? A ani ty to v tom filmu úplně nepopíráš, že měl hjústn občas problém? Tak jak se s tím mám poprat já, jako úplně vobyčejnej člověk? Ne jako vy v tom filmu, fakt dobrý pádleři poskládaný z Česka a Slovenska?“

„No, víš bOSÁKU, vono to nakonec tak strašný není…“

„Ale Roberte, to je pitomost, teď mně jen tak chceš uchlácholit, protože mně možná máš třeba rád a rád bys, abych tam jel. Ale já se tam FAKT BOJIM! Chápáš to???“

„Helle, bOSIŠTĚ, pojďme si o tom rozumně promluvit. Něco už docela těžkýho jsi sjel, OK? a tohle prostě dáš taky. Je to tím vysvětleno?“

„Ne, to teda není, Roberte, sice ti věřím na vodě docela dost, ale potřebuju se trochu víc zorientovat co tam mám čekat?“

„No, Colorado má výhodu, že se tam obtížnost v prvních dnech postupně zvyšuje. Takže člověk má čas si zvyknout. Jenže…“

„Jenže co…?“, začínám tušit něco závažného.

„No, jsou lidi, kteří si na to nezvyknou za celou jízdu.“

„Roberte, tím jsi mně nepotěšil, co s tím ty lidi teda dělají, když si nezvyknou???“

„No, bOSÁKU, jsou prostě ve stresu, zbytečně až do konce. Tý vody je tam hodně. Hodně je opravdu hodně!“

„Robe, sakra, ty mně děsíš… Co je to hodně?“

„Neboj, zvykneš si, vytěsníš to z hlavy a budeš si to nakonec užívat.“

„Roberte, znovu se ptám, mně nejde vyhnat z rozhovoru, když mi o něco opravdu jde – kurňa řekni mi, co to je, Opravdu hodně vody?“

„No, víš, bOSÁKU, jsou tam takový vodní útvary.“

„Roberte!!! ??? Ty si ze mě děláš teď už prdel, ne? Teda promiň mi ten výraz… Znám válec, vlnu, karfiol, vracák – ale co si mám představit pod pojmem „vodní útvar“?“

„No, to je prostě je… „vodní útvar“. Nezmatkuj!“

„Jak jako? Vodní útvar? Taková věc neexistuje?“

„No, tam jo. Prostě je tam tolik vody, která teče tím řečištěm, že nakonec peřeje už nestačí odtékat. Takže ta spodní NEodtékající voda, která je už ve stojící laguně dole brání v toku té horní vodě, která ještě teče a to dělá věc, kterou já ti popisuju, jako „vodní útvar“. Je to prostě kolmá vodní stěna, která stojí v prostoru a času, nemá nic společného s tokem řeky, jen to, že tam JE! A kajakář jede řekou, která nakonec zrychlí, a zrychlí ještě víc, až to nakonec sype fakt z kopce… Sakra bOSÁKU už mně nezkoušej z takových jednoduchostí – vždyť říkám, prostě „vodní útvary“, no.“

„Ale Roberte“, ptám se ho dál, „tam já přece NEMŮŽU!!! Ty tvý, „vodní útvary“… jak je to velký?“

Robert se rozhlédl kolem sebe a říká: „Asi, asi jako, no asi jako tahle kancelář“.

I já jsem se tehdy rozhlédl. Koukni se prosím milý čtenáři teď na strop místnosti, kde právě sedíš, abys viděl, jak vysoko je strop „vodního útvaru“. A teď se podívej doleva a doprava, a dozadu a dopředu – to jsou boky vodního útvaru.
Znovu jsem tenkrát Robertovi odpověděl, že jestli TOHLE je vodní útvar, tak tam nemám co pohledávat: „Roberte, to je přece ÚPLNĚ mimo moje možnosti!“

„Ale ne bOSÁKU, není to takové, jak to vypadá, nevěř tomu, co vidíš, ale věř tomu, co cítíš… vjedeš do toho po hlavě a pak už jen počkáš, až to pomine… A hlavně to ti ještě poradím, zbytečně to nepískuj kolem břehu, to tam nakonec nemusíš vůbec jezdit. Už se tam možná nikdy nevrátíš, tak si to prostě užívej!“

Takže jsem si po tomhle dost šíleným rozhovoru řekl, že potrénuju a sjedu ten rok všechno možné i nemožné, čerťáky pro mě budou jen jakousi malou závěrečnou zkouškou týhle přípravy, budu posilovat jak šílenec s TRX, aby to proboha mý tělo zvládlo a takový podobný veselý závazky jsem si dával…

Protože mami, ta voda, to je fakt něco úplně jinýho, než jsme se měli možnost kdekoli jinde v Evropě setkat. Asi 90% Colorada je rychle tekoucí volej (cca 3 míle za hodinu). Když Ti fučí protivítr, tak to neubíhá a je to stejná otrava, jako na Berounce. Ale občas se dojede k peřejím, které viditelnou hranou začínají a dole lagunou končí, dlouhé jsou od 300 do 900 metrů. A v peřeji je to sice těžká voda… ale je nezáludná! Nikde Tě mami ta voda nestáhne pod kořen, nebo do sifonu – tam je prostě tolik vody, že kamkoli najedeš, všechno pouští. Ale chyby neodpouští – všechno je násobně krát rychlejší, silnější a explozivnější, než s čím jsi se dosud setkala. Ale je to nezáludný, na tom trvám! Jen Tě to mami možná občas semele a zase vyflusne pod hladinou třeba o 50 metrů dále. Řeka je tak hluboká, že se o dno do helmy nepraštíš… Mimochodem, ani podle Pegy Kollarek není helma povinná součást výbavy :-)

Takže jediná univerzální rada na závěr, jak sjíždět všechny ty peřeje v Grand Canyon. Jak moudře říká Robert: „Pořádně se nadechni“.

***

Mami, ať už to nakonec všechno dopadne tak, nebo tak – prostě až tam pojedeš, přeju Ti, aby sis to tam fakt užila! Vlastně to vím… vnímáme svět podobně a cítíme podobné pocity. Takže je mi jasný, že to i pro Tebe bude životní zážitek! A já z toho budu mít velikou radost.

Tvůj

P.
.
.
.
.

Poděkování

Děkuju Gulimu, že mi umožnil se týhle akce zúčastnit. Bez něho by to pro mě byla navždycky jen utopie a věčný sen, na který bych se sám nikdy neodvážil ani pomyslet. Děkuju Robertovi, že to tam má takhle suprově zmáklý a je pro mě GURU s velkým G, protože už vím, co jsou vodní útvary. Děkuju Fantomasovi za úžasný povídání od 4 do 6 ráno ve společné manželské dvojposteli a za vycizelovanou Šenkýřku. A děkuju všem ústečákům (Vodáci Střekov), že mě na chvíli vzali k sobě do party!

15.3.2014
bOSÁK

Aktuálně 4 komentáře u tohoto článku:

  1. Angelo napsal:

    Krásně napsáno Bosáku…
    … jo a parta z Ústí je ráda, že měla sebou svýho Bosáka…:-) … kdo jinej by pak dělal Bosáka:-) od té doby si s náma u každý flašky která na chvilku přestane kolovat…:-)

  2. venan napsal:

    rád jsem si zavzpomínal ;o), Díky bOASÁKu

  3. Juraj napsal:

    zdárek, koľko evri si treba odložiť na takýto zážitok, celkom ma to nadchlo. dik

  4. Speeflelf napsal:

    Мнение – это передача мыслей и чувств, вызванных прочитанным произведением. Целью отзыва является рекомендация книги другим читателям. Прочитав суждение, ваши читатели должны подумать, какая интересная исследование, нуждаться обязательно прочитать ее. Титул автора и название произведения. Кроме дозволено извещать в какое дата происходили события, описанные в книге, сколько знаете относительный этом историческом периоде из книг и кинофильмов. После дозволено упомянуть те обида, которые стоят в центре повествования. В главной части отзыва надо выразить свое суждение о прочитанном произведении. Можно извещать свое положение к книге, главным героям, описать наиболее понравившиеся места в произведении и обосновать, почему они понравились. Практически во всех отзывах дается характеристика одного alias нескольких героев. Наиболее интересные отзывы получаются, когда теснить сличение, сравнение прочитанного с фактами, известными из других книг alias из жизни. В отзыве обязательно дать оценку книге. Вероятно, извещать приманка пожелания либо советы другим читателям, рассказать, о чем размышлял автор отзыва потом прочтения книги, чему она его научила. В конце можно написать своё представление о языке книги и привести в аллегория понравившийся отрывок. http://beautyhill.ru/kak-izbavitsa-ot-sledov-posle-prishey/ Выше сидячий изображение работы, постоянные перекусы всухомятку и малоподвижный образ жизни сделали свое. Я поправилась и стала пышкой. Около росте 156 см я вешу 96 кг, а это довольно много. Перепробовала обилие различных диет, посещала фитнес комната, однако постоянно безрезультатно. Покупала довольно дорогие препараты, немного похудела, но результат не такой, ровно хотелось бы. Както в силок интернет зашла на тематический форум по похудению и нашла там ради себя средство OneTwoSlim. Изначально думала, сколько это развод, но всегда же решила рисковать и не пожалела. Изза первую неделю приема похудела для 4 кг, а это довольно облако, так словно диеты позволяли за неделю не более полутора-двух килограмм. Спустя полгода выше важность уменьшился прежде необходимых мне 75 кг. Непроходимо довольна своим приобретением. Ожирение и бесполезный значение — это проблемы, сопровождающие меня для протяжении всей жизни. Отдельно остро она стала потом моего поступления в университет. Там мальчики, первая влечение, только мой важность заставлял меня комплексовать. Как результат, в 26 лет я была не замужем и без парня. Изматывающие диеты и колоссальные нагрузки не приносили никакого результата. Я решила, нужно все менять. Стала шарить какую-то альтернативу всем перепробованным способам. Да, я страдаю сердечной недостаточностью, поэтому средство должно было быть совершенно безвредно. Остановилась для каплях для похудения Joined Two Slim. Продолжительно сомневалась, только отзывы врачей сделали свое произведение, и я их приобрела. В результате немного разочаровалась, беспричинно как в рекламе было приказывать, сколько следовать луна уходит через 3 до 4 кг, а я похудела всего ради 2 кг. Возможна причина тому мои регулярные ненормированные перекусы пред сном. Уже три дня не ем пред сном. Посмотрим, что из этого получится. Позже отпишусь.

Komentovat článek:







Cestovní pojištění

Cestovní pojištění

Cestovní pojištění

Na zahraniční kajakářskou akci si nezapomeň zajistit kvalitní cestovní pojištění.   Porovnávač pojištění   Důležité …

Partneři

AdvertisementAdvertisementAdvertisementAdvertisement
AdvertisementAdvertisementAdvertisementAdvertisement

Kajakar.cz na Facebooku

Poslední komentáře

  • Křéma: Ale podařilo. Definice "Jízda v kajaku je pohybová...
  • Speeflelf: Мнение - это передача мыслей и чувств, вызванных п...
  • grauwolf: nechápu sice proč se mají vodáci již předem rozděl...
  • Boriso: čistý atlét ten pán na prvých fotkách...
  • Twin: Autorovi se podařilo popsat celou stránku a nic ne...

Související příspěvky

Ekvádor – lednová pohoda na vodě – 2015 (KAJAK team)

Ekvádor 2015

Máme leden a venku je celkem nevlídno. KAJAK team však nezahálí a užívá si pádlování v Ekvádoru. V rámci aktuálních možností internetového připojení vám zde budeme přidávat …

Francie 2013 – plná ponaučení (KAJAK team)

Tak prý to bude tréninková akcička, máme vzít holky, budeme pít lokální víno, trénovat přejezdy a budeme se mít dobře. Nádhera pomyslel jsem …

Humla Karnali 2012 – Díl druhý (KAJAK team)

Druhý díl z Tomášova natáčení na řece Humla Karnali.

Z akcí: Kajakářská ŠKOLA.cz

11.07.2015 České Vrbné (kajakářská škola)

Decentní akce s vysokým nasazením. Mimo pádlování se frekventanti naučili i plavat, eskymovat a úspěšně opravovat promáčklou loď. Sluníčko a teploučko. Ideální den pro pádlování.

30.05.2015 Kajakářská škola na Sázavě (kajakářská škola)

Květnová Sázava byla suchá a deštivá. To ale byla všechna negativa akce. Účastníci byli naprosto pohodoví a až nečekaně snaživí. Nízký stav vody …

27.06.2015 Veltrusy pro středně pokročilé (kajakářská škola)

O víkendu proběh kurz na slalomovém kanále Veltrusy. Ze začátku trochu rozpačití účastníci se nakonec pěkně rozdováděli a nečekané podávali výkony.

Z akcí: Kajak TEAM.cz

Ekvádor – lednová pohoda na vodě – 2015 (KAJAK team)

Ekvádor 2015

Máme leden a venku je celkem nevlídno. KAJAK team však nezahálí a užívá si pádlování v Ekvádoru. V rámci aktuálních možností internetového připojení vám zde budeme přidávat …

Grand Canyon – celoživotní zážitek (KAJAK team)

Ahoj mami! Pořád jsi mi říkala, abych Ti vyprávěl o tom mým výletě do Ameriky, na to mý velký pádlování? Víš, hodně na …

Francie 2013 – plná ponaučení (KAJAK team)

Tak prý to bude tréninková akcička, máme vzít holky, budeme pít lokální víno, trénovat přejezdy a budeme se mít dobře. Nádhera pomyslel jsem …

Bezpečnost

Plovací vesty – první krok k záchraně

Plovací vesty pomáhají při plavání v jakékoliv vodě, hřejí a chrání také před nárazy. Není dobré je používat jako sedačku či opěrku, přesto, …

Házečka – házecí pytlík

Házecí pytlíky jsou plovací lana smotaná v obalu povětšině kruhového průřezu s plovoucím médiem v dolní části. Obal házečky je ve výrazné barvě, …

Kategorie kajakářů

V článcích na Kajakar.cz občas narážíme na problém různých pojetí jízdy na kajaku. Občas si některá tvrzení zdánlivě odporují. Občas si kajakáři nerozumí …

Technika a taktika

Obecná rizika použití eskymáckého obratu

Jízda v kajaku je pohybová dovednost, jejíž úspěšné zvládnutí vyžaduje určité předpoklady a schopnosti. Na první pohled nelze s jistotou o tom, či …

Eskymák pro XXXL

Při troše snahy se kajakář na webu velmi rychle dopátrá velkého množství návodů jak udělat eskymácký obrat. Technicky správně a naprosto dokonale. Předklonit …

Kategorie jezdič High Level nebo splouval kochal?

„Kam nám to ten Kajakar.cz spěje?“ To je otázka, kterou si někteří z vás možná pokládají po přečtení posledních článků z High Level. …

Popisy řek

Budišovka – mapa, popis

Region: CZ, okres Opava, Budišov nad Budišovkou, Vítkov Horní úsek – nástup za VV: Sjízdné jen mimořádně, pokud je na vodočtu v Odrách alespoň …

Bílovka – mapa, popis

Region: CZ, okres Nový Jičín, Bílovec Popis: Úzké koryto. Pozor na větve a zátarasy. Přírodní charakter toku končí na Bílovcem, dále regulované koryto …

Bílá Ostravice – mapa, popis

Region: CZ, okres Frýdek – Místek, Frýdlant nad Ostravicí, VD Šance Popis: Ze začátku má řeka spád 18,3 ‰. Teče úzkým kamenitým korytem. Pěkné peřeje …