Kde poučky neplatí aneb zase jeden zbytečný článek

Ani nevím proč to psát. Všude jsou toho hromady a pořád to jsou ty stejný tlachy. A pořád se najdou tací, kteří to ignorují nebo jak to nazvat.

Přemýšlím, kolik pouček platí a kolik ne. Správně bych měl napsat, kolik jsem jich porušil a kolik ne. Napadají mě dvě základní zásadní a neporušitelný. Používej hlavu a pomoci si v prvé řadě musíš ty sám. Jo a u eskymáka se nejdřív zvedá loď pak tělo a nakonec hlava :o)

Většina lidí mě má za pošuka. No dobře hraju asi trochu výš než většina lidí, ale k bezmozkům mám hodně daleko a většinou mám všechno přesně spočítaný. Ikdyž to tak nemusí vypadat. Bohužel můžete dělat cokoliv, ale smrt k vodě patří :(

A co k těm poučkám. Jsou tady, aby ti co nevědí (začínající, taky vodáci a další) měli jakous takous šanci přežít s minimem znalostí. A ti co vědí, tak si je můžou dovolit porušit, ale vědí co a jak moc tím riskují (a většinou to ani nedělají). Jíchovo rady začátečníkům “jestli v tom umím plavat” nebo že “rychlá krysa je bezpečnější než pomalej eskymák” jsou pěkné. Dokonce i můj otec (zasloužilý slalomář :o) ) prohlásil, že v Troji je jednodušší vykrysit než zvedat. Pak toho tuším někdy litoval. Ano, na tom čemu říkám ZVC (do WWII) to, asi platí obzvláště pokud neumíte pádlovat (eskymák vás nezachrání). Ale pak existuje něco jako “high level” (od WW IV výš), kde už je to jen a jen na vás. Tam kde základní věci jako zastavení ve vracáku či traverz přes řeku musí fungovat na 100%. Tam kde nezastavení ve vracáku, i kdyby tam třeba nebyl, se nepřipouští! Tam kde vystoupení z lodi na skálu metr nad vodou není nic neobvyklého… Tam kde si „nemůžete“ dovolit zaplavat. V tu chvíli riskujete všechno svoje vybavení i život.

Vzpomínám si na nějaký video jak Olli Grau jel kaňon, který měl kolmý stěny a teklo v něm několik set kubíků (regulerní WW VII !!!). Tady je fatální i zlomení pádla. Stejně tak kolegové jsou pěkná věc, ale při záchraně platí pravidlo, že se ze zachránce nesmí stát zachraňovaný. Proto vám nepřeju dilema skočit nebo neskočit (pro někoho). Ze stejného důvodu si “(ne)můžu dovolit” jet na řeku sám. Ale musí být alespoň o II stupně jednoduší než moje maximum a zase musím vědět, co mě tam čeká a co tím riskuju.

Pořád je to jen o vás, vašich schopnostech a zkušenostech přípustné míře rizika, morálu či chladnokrevnosti v kritických situacích. Každá řeka je trénink na krizovou situaci. Ikdyž je jednoduchá a jel jsem jí tisíckrát, většinou se dá najít způsob jak si to ztížit. Jen nikdo nesmí kopírovat vaši stopu nebo se vás ptát na pravý opak (kudy to je nejjednodušší :) (Pokud pojede za vámi, tak toho může litovat, a pokud se bude ptát, tak mu pravděpodobně neodpovíte, protože právě řešíte opačný problém.) Z tohoto důvodu mám rád jízdu na oči. (Nemluvě o tom, že to se taky asi nemá :-D Jednak zvyšuje obtížnost, ale hlavně trénuje vaši schopnost bleskurychle řešit situaci a vyžaduje precizní ovládání lodi.

Asi neúžasnější věc je, když se jedinci z „high level“ přijedou svést na ZVC. Ono se tam občas vyskytne něco těžkého nebo nebezpečného a tihle borci to sjedou. A pak se najde hromada taky vodáků, či jak je mam nazvat, co si řeknou, že oni to teda dají taky. Ano dají. Hodí si korunou a buď to sjedou anebo si rozbijí ústa či se v nejhorším případě utopí. Učebnicovým příkladem může být Toušická kaskáda, případně některé jezy. Oproti tomu rozumní lidé se nechají vyhecovat, ale jen v rámci party. Tady to má svůj velký význam pro rozvoj schopností. Ale také všichni vědí, jak kdo jezdí a co si může dovolit. Je zajímavé, že se na Lipně nikdo nedovolil zopakovat Čurův sjezd přepadu hráze, přesto že by se asi pár jedinců, kteří na to měli, našlo. (Sám jsem o tom přemýšlel, ještě než to sjel :o) )

Na řece se dá dělat spoustu věcí. Třeba trénovat mazlení se se stromečkama. Schválně jaký máte odhad na stromečky. Poznáte z 50m jestli ten strom v soutěsce podjedete nebo ne? Ironií osudu je, že přestože umím podjet stromeček, který je zatraceně nízko, tak mi to v kritickou chvíli bylo prd platný. Nebyl jsem si jist tím, že je pod ním dostatečná hloubka. A možnost zůstat namáčknutý pod vodou by byla fatální. Tak jsem si zaplaval. (Byla to moje kravina, protože jsem od předešlého dne zapomněl, že tam je. A to si zapamatuju celou trať fun-slalomu :-D. Další dvě “chyby” se mi povedly v Norsku. Vymýšleli jsme kudy a na jednu variantu jsme se vykašlali s tím, že se tam dá dostat jen teoreticky (1.chyba) a při návratu jsem se znova nepodíval po proudu kudy se to jede (2.chyba). Tak jsem pak musel řešit tu teoretickou variantu…

Když jsme u těch odhadů. Slyšeli jste o silniční obtížnosti? Pro mě jsou v tomto stromečky zlatý! Jak poznáte z pohledu do kaňonu, jestli ten válec projedete nebo ne? Smrtící bestie se při pohledu z hora může tvářit jako naprosté neviňátko ale i naopak. A co potom, když si tamhle něco prohlídnete (taky ze silnice) s tím, že se to dá kudykoliv. A pak po nechutný kryse zjistíte, že to kudykoliv nešlo, protože ze silnice nebyl vidět ten chybějící kus skály.

No prostě jezděte a učte se rozeznávat možná nebezpečí a ovládat loď. Používejte hlavu a (ne)čtěte tyhle tlachy!!! ;)

PePe