Nepál – 2009 (KAJAK team)

V říjnu jsme vyrazili s Robertem na dva týdny pádlovat do Nepálu, pod Annapurny. Většinu řek jsme jeli expedičně, všechno s sebou v kajacích, které jsme si na nástupní místa nosili (což občas stálo za to ).

Na rozjezd jsme dali Setti, hravou říčku, protékající Pokharou, která na několik kilometrů mizí pod zemí. Při vysoké vodě jsme sjeli i její spodní tok, zařízlý mezi strmými svahy, porostlými hustým pralesem s liánami, nikde ani živáčka.

Na Kali Gandhaki, kalně hnědé řece bohyně Kálí jsme si užívali třímetrové vlny.

Spodní Modi Khola – za bežných stavů úplně na suchu – nám nabídla několik kilometrů obtížnosti Čerťáků (no co vám budu povídat, stříkalo nám to i z uší). Modi Khola – síla a rychlost vody mimo civilizaci, romantická noc s ohněm na pláži.

Jestli na nám ale nějaká řeka opravdu zapsala, byla to horní Modi Khola. A tady si dovolím přepsat zápisek ze svého deníčku.

Út 6.10.2009, Modi Khola

Snídáme, balíme vše do lodí a vyrážíme. Přes rýžové pole, nejbližší cestou k řece. Vše je po celonočním dešti podmáčené, dvakrát padám i s kajakem do rýže. Nasedáme. Vody je celkem dost. Je kalná a má tah.

Kličkujeme mezi kameny. Přichází první těžké místo, stupeň a válec přes velkou část řeky. Vlevo to jde objet těžko, všechen proud tě strhne středem.

Guli a Eňon to tam ale dávají. Olík to nestihne tak čistě a jde přes menší šutr. Martin (původem z Orlických hor, přidal s k nám v Pokhaře) to dává pěkně středem na komoru. Zkušeně, jazykem mírně vlevo, jede Robert a Karel. Já a Carlos dáváme ve válci rodeo. Carlos 2x zvedá a dává 2 endy. Já nestíhám vlevo, zkouším středem, ale padám mírně bokem, na konci mě to vykopne, dávám enda, ale ustojím bez zvedání.

O kus dál láme Oli svoji novou kliku a Eňon mu půjčuje náhradní pádlo. Pak se nám zvrhává Magda. Bere ji rameno a tak ani nezkouší zvedat a jde ven.

Pro místní je to velké pozdvižení, sbíhají se na mostě a smějí se. Čekáme až Oli vylije a frčíme za klukama. Zastavujeme u Magdy, je dost dobitá. Vrací se kluci, nevylovili loď ani pádlo. Martin chytá stopa a jede až k přehradě a pak se po břehu vrací zpět a hledá. Zastavujeme na malé písčité plážičce, která se ukáže být místními veřejnými záchodky. Guli a Carlos počkají na Martina, my ostatní jedeme dál.

Před sebou máme 2 těžké peřeje. První je fakt vypasená. Dvakrát zvedám, stíhám cestu vlevo, ale pak zas ne vpravo, dám několik děr… Dojíždí kluci. Kajak se našel. Magda si vzala taxi a vrátila se zpět do Pokhary.

A pak už je tu nejtěžší místo. Prohlíží pouze Robert, za zatáčkou u pravého břehu a nakonec doleva. Kurňa, to jsou válce jak hovado. Jedu za Gulim u pravého břehu (proč jsme nepřejeli vlevo?) a dole padám do megadžuzny. Jsem hlavou dolu a cítím jak mě to mele a drží. Vší silou rovnám pádlo a zvedám, při čemž mě to pouští. Uááááááá.

Nezvedala jsem sama a vydření jsou z toho všichni. Tuto peřej jsme posléze pojmenovali eskymovací. Kromě Eňona zvedali všichni, zbytek dával rodeo figury.

O kus níž, další mega těžké místo, zastavujem. Unavení, promrzlí (celý den je pod mrakem a prší), máme toho dost. Shodujeme se, že nepojedeme až k přehradě, od které bychom šli nahoru do kopce dobrou hodinu do Kusmy. Na posilněnou si dáváme slaninu a pro dnešek to balíme, vyškrábeme se přes rýžová pole nahoru na silnici. Ty jo, ty klasy jsou větší než já!

Robert ztrácí rovnováhu a padá za kajakem půl metru dolů. Nahoře na cestě stopujeme bus a jedeme do Baglungu. Stojíme v uličce, ještě v hydru, místním musíme připadat jak ufoni. V Kusmě přestupujem, kajaky překládáme ze střechy na střechu a v místním stánku s občerstvením si dáváme svačinu – grundbret (takový mastný rádoby donut) a samózu (smaženou kapsu se zeleninou).

V Baglungu bereme první hotel. Ubytujem se, jdem na jídlo a cesto u se zase rozprší. Zapadnem do místního gasthausu Sewa na Dal Bhát (rýže s čočkou, tím se budeme příští týdny živit!). Kupujeme gin a na pokoji se rozpoutává večírek. Všichni jsou dobití, unavení a tak ani nedopijeme a jdeme spát. Brou!.

Za další dva dny přestalo pršet, místní opravili silnice poškozené sesuvy půdy a to byl konec tomuto značně opožděnému monzunu. Zbytek pobytu byl teplý a slunečný, domorodci přátelští, hory vysoké a spektakulární. A jestli tam nepostavili další přehrady, tak tam ty krásné řeky tečou pod těma horama dál. Zvonec.

nikita