Warning: Use of undefined constant CYSTEME_FINDER - assumed 'CYSTEME_FINDER' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /data/web/virtuals/13145/virtual/www/wp-content/plugins/cysteme-finder/cysteme-finder.php on line 13
Francie - 2009 (KAJAK team) | Kajakář.cz | Kajakář.cz

Úvod » Z akcí KAJAK teamu » Aktuální článek:

Francie – 2009 (KAJAK team)

21.11.2011 Z akcí KAJAK teamu Bez komentáře

Akce pořádaná kajakářským klubem DRONTE externě zajištěná společností Denali – Expedition team, která nyní provozuje kajakářské akce jako KAJAK team.

29.6.2009 Jedu takhle autem nějakým městem, rozhlížím se kolem sebe – ale připadá mi to tu hrozně povědomé? … jako bych tu žil velký kus života, před mnoha lety jsem se odstěhoval a teď si prohlížím ty kdysi známé ulice – barvy domů a nebe jsou stejné jako tenkrát … přesto jsem tu jen na návštěvě? Jako cizinec.

Jedu autem městem a jsem po desetidenním pádlování po Francii. Zážitek tak silný a skvělý, že mi za těch pár dní dokázal vymazat předchozí běžný všední život z hlavy – a ten mi tam teď neodbytně, naštěstí jen pomalu leze zpátky :-(

28.6.2009 Jak to tedy vlastně bylo? Pomalu si pozpátku nahazuji předchozí dny. Jasně … včera jsme byli na Loisachu. Klasická řeka s průskoky mezi velkými kameny – ostatně známe ji všichni, že? Většinou je považován za příjemně těžkou řeku, žádná záludná a zlá voda, ale určitě ne zadarmo. OK – souhlas. Jenže pro nás je to nyní závěrečná řeka po pádlování ve francouzských Alpách – takže spíše na vypádlování a užívat si! To je bájo, jak se elegantně změní pohled na to, co je a co není těžká voda :-) Připomněl jsem si dobu před 2 měsíci, kdy jsme za prakticky totožné vody na řekách po Rakousku brali Loisach jako jakýsi vrchol našeho zájezdu.

Dnes ráno jsme se probudili v různých místech kempu, kam jsme si lehli při nočním příjezdu cestou z Francie. Někdo ve stanu, někdo v jedné z našich dvou dodávkách, někdo v dřevěném kempovním přístřešku atd… V noci lilo jako z konve, teď ráno je krásné počasí. Ostatně prakticky celou dobu nám svítilo sluníčko, takže žádná změna. Alespoň bude z nočního lijáku dostatečně vysoká voda … Robert otevřel láhev francouzského červeného a se slovy „to je minimálně domácí“ nám každému dal ochutnat. No … Robert pádluje skvěle, ale na vína možná nemá štěstí, ostatně co by kdo za cenu 1,15 € (byť s pěknou kreslenou vinětou ukazující výrobu vína) asi očekával, že?

Když jsem mluvil o předchozím nočním přejezdu – to bylo také celkem dobré. V pácu bylo několik řek – například i Rosanna v Ötztalských Alpách. Tu jsem nikdy nejel (zatímco Loisach jo) a chtěl jet, takže jsem zkoumal možnosti, jak to celé zaonačit :-) Jenže když jsme kolem jedné v noci za deště přijeli k Rosanně a Guli už cestou hodně nenadšeným tónem říkal „je to takový potok, fakt to chcete jet?“, a opravdu to byl jen takový potok, fakt jsme to jet nechtěli, navíc v tom dešti bychom tam museli někde přespat, prší, takže stavět stany, pro 18 lidí, no to už je trochu nadivoko (v Rakousku), kemp v okolí žádný. Snadná argumentace – jedeme na Loisach do kempu!

27.6.2009 Přejezd z Francie opravdu úžasný! Nejprve vystoupáš na nejbližší alpské sedlo (výška kolem cca 2.000 metrů nad mořem) na výškovém horizontu začínáš klesat do Itálie s 54 číslovanými velmi prudkými ostrými serpentinami. Pak plochá krajina kolem Torina a šupky-dupky jsme ve Švýcarsku. Za tmy míjíme krásně osvětlený Vadúz (pro tupce jako jsem já připomínám, že to není dějiště Pohádek tisíce a jedné noci, ale hlavní město Lichtenštejnska) a vjíždíme na krátkou dobu do království. Od Honzy Boučka se dozvídáme potřebnou dávku pikanterií – jeho průvodcovská minulost se nezapře (dálniční známka je zde společná se Švýcarskem a kupuje se hned při vjezdu do království, ačkoli království nemá ani metr dálnice. S tím, že na auto se musí i při průjezdu kupovat x-měsíční, možná snad půlroční, či co, detaily jsem pardon zapomněl, kdežto na autobus na průjezd stačí jen 1 denní, což vyjde daleko, daleko levněji apod.). No a konečně jsme v tom Lichtenštejnsku!!! Hele, hele, zastavte mi na chvilinku, ať můžu doma tvrdit, že jsem tady byl! Jóoo, mám asi 7,5 vteřinový pobyt na královské půdě!!! :-)

Před přejezdem z kempu na Ubaye jsme měli kolem druhé odpoledne malou ceremonielní oslavičku s názvem „vítání nových krysánků“. Ráno před dnešními několika kusy Ubaye prohlásil totiž Karlos, že kdo dneska vykrysí, chlastá víno z jeho neoprenové boty! To ještě netušil, že dnes konečně dají s Honzou Murarikem a s Robertem tu těžkou 3km prasárnu ww5 jménem „Le Rioclar“ (lokálové tomuto úseku říkají „L’Dessert“ – pozn. Jan Murarik). Ale popořadě – vyjeli jsme na úsek nad „Le Rioclar“ jménem „Les Thuiles“, 6 km WW3-4 (reálně 2 cca půlkilometrové úseky WW3až3+, zbytek kolem WW2), kde vyskočily 2 malé krysky – a Karlos se začal usmívat pod fousy.

Pak hned pokračoval ten masakrový šluchtoid „Le Rioclar“, my ostatní jsme vše krásně viděli ze silnice, z výšky cca 150 m. Jenže co to? Honza stojí na kameni uprostřed valící se bílé vody a jeho červený turboRiot se dnem vzhůru vlní v rytmu samby v peřejích. A nemožné se stalo skutkem! Karlos jede statečně v kontaktu s Honzovým kajakem, Robert má jak je jeho zvykem z povzdálí pod kontrolou Honzu i Karlose – prostě pro nás nahoře super podívaná jako nějaký sportovní přenos v přepestrém výběru některé z našich 2 komerčních televizí v sobotu odpoledne po dobrém obědě. Ulehčující výdech něžnější poloviny diváctva, když Honzův kajak sám od sebe disciplinovaně zaparkoval v jakémsi průskoku WW-čtyřkové peřeje a počkal, až ho ostatní dva pádleři laskavě vyloví. Abych jen nerýpal (ostatně sám jsem statečně byl mezi diváky na silnici :-) je třeba připomenout, že fotky dobře dokumentují obtížnost úseku.

Následovala etapa „Le Four a Chaux“ 9 km WW3-4, žádná legrace, chce to jet bez chyb na velké soustředění. Jaká byla moje radost, když Robert při parkování v jednom z vracáků (po té, co si asi 2 minuty jen tak pro radost surfoval na cca 2 metry vysoké a 5 metrů dlouhé vlně, zatímco my si foukali na bolístky v poklidu vracáku) prohlásil „poslední zatáčka, pak ostrov uprostřed se jede zleva nebo zprava, stejná obtížnost a pak hned je náš kemp“.

Orlík po našem dojezdu na oslavu dnešního dne odpálil šampus po vzoru ruských bohatýrů useknutím hrdla láhve, což umocnilo náš pocit, že to dneska fakt stálo za to!

26.6.2009 Večer začalo pršet, takže všichni udělali nejnutnější obvyklé večerní práce (jídlo a tak) a jaksi spontánně jsme se sešli v jedné z našich 2 dodávek – no co dělat? Degustace!!! Francie!!! Jasně – červená vína … nejprve jedna lahev, pak druhá, pak obě současně komparační (porovnávací) metodou, šak zme odborníci, co děcka? Alespoň podle některých degustačních proslovů hodnotících s neobvykle poskládanými květnatými slovními spojeními to tak vypadalo… Nezapomenutelný večírek v dešti s 18 lidmi nacpanými v dodávce pro devět.

Než začalo večer pršet, dali jsme přes den řeku Ubaye, tentokrát horní a střední část a bylo to docela výživné. Měli jsme stále ještě v hlavě Guliho korekci našeho hodnocení vody z „Džusijány“ starou několik dní, kdy jsme ho přesvědčovali, že to byla fakt vydatná WW4 voda, ne? A Guli s klidným úsměvem „to bylo WW2+ až WW3, možná výjimečně nějaké 3+ místo“.

„Ale to přece není možné?“

„Jak to? Znáš přece kvalifikaci obtížnosti řek? WW4 znamená, že už není jasný tok vody – a takové místo tady prostě nikde NE-BY-LO!“

A těžko se Gulimu vysvětluje (v některých nočních hovorech u ohně s kytarou jsme se o to párkrát marně pokoušeli), že prostě žijeme v našem krásném českém snovém virtuálním rybníku, kdy Jizera, nebo Kamenice je hustá čtyřková řeka … No budiž, asi teda není, nóóó! Si z nás Guli nedělej legraci …

25.6.2009 Krásné večerní a noční grilování na kamenité plážičce u řeky L‘Ubaye. Přes den Robert, Romano a Guli cestou při přejezdu z předchozí destinace na řece Durance nakoupili místní klobásky … no Francie – co vám budu povídat :-)

Ale vlastně JO, BUDU VÁM TO POVÍDAT! CHCI!!! Prostě v místních klobáskách ve Francii totiž k ingrediencím, na které jsme zvyklí u nás (piliny, písek a spousta chemických hnusů začínajících velkým písmenem E se 3 číslicemi), je navíc přiloženo i maso a kořeníčko – Mňam! Nebývalý luxus! Griluje se na romantickém místě kamenité ploché plážičky řeky Ubaye, soudek výborného kvasnicového nefiltrovaného nepasterizovaného tmavého piva 13° z minipivovaru Berounský Medvěd – pil jste to někdo někdy? Doporučuju! Snad i Jícha musel na dálku do Česka dostat duševní šplouchanec, jak jsme si právě v praxi ověřovali jeho teorii gastrozájezdů a komplexních zážitků. :-) Robert hrál na kytaru, písničky jsme průběžně prokládali vyprávěním zajímavostí, v ruce sklenky s černým pivkem … co chtít více?

Zkoumáme Gulliho, jakou vodu jezdí nejraději – překvapivá odpověď je tak WW3 až WW3+. Nechápeme, vždyť to my dáváme taky, ne? Tak co takový jezdič, jako je on? „To máte tak“, vysvětluje, „ve vodě WW3 až 3+ si můžete hrát, dělat blbiny a užívat si, ale ve vodě od WW4 výše už to skoro nejde. Ve čtyřkové vodě se místa ke hraní už skoro nedají najít, a proto se skoro vždycky jezdí zhora dolů (i když ještě většinou nejde o život), ale v pětkové vodě a více už se jedná jen o to neudělat chybu, zburácet to a rychle pryč odtud. A to už není žádný požitek z jízdy“. Moudrá slova … !

Než jsme sem přejeli z údolí Durance, dali jsme přes den nenáročnou říčku Clarée, WW1, jenom to teklo rovně z kopce dolů, ale co bychom za to u nás doma dali? Nádherně malebné výhledy na masivní štíty okolních Alp, čistá a průzračná voda? My odchovaní turistickou Lužnicí, Otavou a Vltavou si troufáme opovržlivě zvedat nos?

24.6.2009 Je pamětihodný den – svátek má Jan, Honza i Jeník. Večer byl dlouho plánovaný KPČ. Briancon je francouzské město, tvrdí se prý (snad), že nejvýše položené v Evropě? A nad ním se tyčí starobylá pevnost stejného jména, tak obrovská, že v jejích útrobách je celé původní město Briancon.

 

 

Osobně doporučuji následující průběh prohlídky:

  1. Přijedete do města a uděláte demokratické hlasování o délce pobytu v tomto městě.
  2. Nějakou podivnou a nekalou manipulací lidským podvědomím se podaří domluvit 3 hodiny (od 18.30 do 21.30), což vám bude připadat jako příšerný vopruz (při pomyšlení na to, že jste celý den pádlovali na řece Guisane (čte se Gysyjen, nicméně Guliho česká interpretace Džusijána se mi líbí nejvíc), jste docela utahaní a o několik kilometrů dále máte v kempu ve stanu nafouklou karimatku, a na ní spacák, co vás ihned při otevření stanu přepadne, přepere, spoutá a už nepustí …
  3. Pokusíte se udělat vzpouru – kdo je pro to, aby část odjela už po hodině? Mám sebou papíry a odřídím to. Je třeba naplnit právě 1 dodávku, to je celkem 9 lidí. Aha, aha – přihlásí se vás jen 8? Manipulace pokračuje?
  4. Prohráli jste – podřídíte se většině a jste tu 3 hodiny. Špatná nálada vám přímo stříká z uší.
  5. Jdete do pevnosti Briancon. Ještě stále vám špatná nálada cáká z hlavy, ale už je to lepší.
  6. Naštěstí je tu systém hydraulických válců bránících uprostřed silnice vjíždět cizím autům do útrob pevnosti – přijede auto, řidič pípne dálkáčem (jako na televizi), válec sjede do úrovně asfaltu, auto projede a válec se opět vytrčí do půlmetrové výše nad vozovku. Stačí vidět jen 1x.
  7. Další průběh je mírně inovovaný. Přijede auto, řidič pípne dálkáčem (jako na televizi), válec sjede do úrovně asfaltu, auto přejede a válec se opět hydraulicky vytrčí do půlmetrové výše z asfaltu. I s Bosákem stojícím nahoře na válci. Nahoru a dolů!!! Místňáci nevěří vlastním očím. Stačí vidět jen 1x, ale vyzkoušet se to musí minimálně 10x! :-)
  8. Špatná nálada už se vycákala – momentálně je bezvětří.
  9. Hledáš obchod s vínem, neskutečnými francouzskými sýry a případnými dalšími pochutinami, které by bezvětří snadno přehouply opět do příjemných vlahých vánků obecně dujících po celý zájezd.
  10. Obchod je asi tak půl hodiny chůze dolů z příšerně prudkého kopce (jste v Alpách) novodobým městem Briancon. Pak to zase půjdeš nahoru? Jsi snad blázen jen? Nevadí!!! Jdu! Karlos se přidal – hurá!
  11. Dole potkáš Katku s Honzou.
  12. Koupíte láhev červeného vína (vybírá Bosák), francouzský sýr hermelínového typu (vybírá Honza), kartónek delikatesních mikroklobásiček na platíčku (vybírá Karlos) a obrovský hrozen (možná 1,5 kg?) čerstvě zralého bílého vína (vybírá Katka).
  13. Vycpávkami typu bageta se nezdržujete.
  14. Mrknete na sebe a usmějete se – zábava začíná! Brincon není až tak špatné místo …
  15. Vyrazíte zpět směrem vzhůru do toho příšerného kopce (jste v Alpách). Jíte sýr. Žerete mikroklobásičky. Zapíjíte červeným vínem a zajídáte kuličkami hroznového vína. Vzájemně.
  16. Dojdete do vnitřku pevnosti Briancon – až do místa, kde je přes hradby pevnosti ten krásný výhled do údolí na arkády mnohosetmetrů níže. Zapadá obrovské oranžové slunce, a je to fakt romantický, takže na to čumíte s otevřenou hubou.
  17. Tříhodinová KPČ v Briancon se vám nyní už líbí :-)

Honza Murarik obdržel k svátku lahvinku červeného – jak by také ne, je to letos jeho jubilejní první svátek, ne?

Guisane – je někdy charakterem přirovnávaná k té peřeji na Hameráku (dlouhé snad 100 metrů?), ovšem na Džusijáně je ta peřej dlouhá cca 5 km občas tam šplouchne i nějaké to WW4 – místečko. O tom si Hamerák může nechat jen zdát … Čím více jsme se blížili cíli a byli jsme více a více unavení, nebyla nouze o zajímavé situace: Fafík zhruba 1,5 kilometru nad cílem prohlásil, že má fóbii z vody a odmítl jet dál. Vlekl loď pralesem v prudkém svahu nad řekou, kudy ani lesní zvěř nechodí, protože má dost rozumu, aby si nezlámala kopyta. Po cca 200 metrech Fafík zjistil, že je to daleko těžší, než na vodě a rád se opět přidal k nám na řeku. Po dalším půl kilometru se práskla Katka a Robert jí pomáhal vylít loď. Zaparkuju u nich a chci vylít vlhko ze své lodi. Jenže v tom se kousek nad námi práskla Jana. Plave. Honza Murarik zachraňuje její loď a tlačí jí ke břehu, kde stojím já. Robert háže házečku, přesně k Janě, jak je u něj obvyklé. Házečka v letu udělá ve vzduchu smyčku, která se neomylně omotá kolem horní části pádla Honzy tlačícího její loď na dosah u mně. Jana napoprvé chytne házečku a pověsí se na ní, házečka se prudce napne, Honzovo pádlo se tak silou vytrhává Honzovi z ruky. Ten nepouští, pere se o něj – tím se logicky práskne. To vše asi jen 3 metry ode mě. To je drama, říkám si spokojeně. Honza je pod vodou, pouští ze zřetele jak Jany kajak, tak i své pádlo a to je vystřelené jako z kuše dáááleko od Honzy. Natahuju se pro Jany loď. Najednou na mně sborově asi tak 10 lidí zařve „Bosáku loď“. No sakra, přece snad vidí, že se pro ní natahuju, jak můžu, ne? Řev o lodi stále trvá … že bych něco přehlédl? Zmateně se rozhlédnu. A kruci – moje loď mezitím potichounku a nenápadně (jako pšouk ticháček) opouští místo u břehu a vyrazila na svou individuální soukromou plavbu bez kapitána. Prostě zatímco lovím Jany kajak, moje štubina je jak urvaná ze řetězu a vyrazila si na výlet…v tom zmatku jsem vzápětí o 10 centimetrů promáchnul loď Jany. Mezitím Honza Murarik zvedá bez pádla rukama. Bezmocně hledím z kopce po proudu do výživného místa WW3+. Do dáli upaluje Honza bez pádla na svém TurboRiotovi, jeho pádlo si vesele plave ve vlnách asi 5 metrů od něj a kolem něho skotačí 2 prázdné lodě – moje štubina a Jany diesel. Tady bude ještě veselo – proběhlo mi hlavou, než jsem došel ke konstruktivnějšímu řešení: „Zdrhej po proudu dolů, na tomhle místě už jsi dohrál!“

Tahle legrácka = Guisane končí v městečku Briancon, takže večerní KPČ = návštěva pevnosti byla v podstatě logická.

Ráno proběhlo, jako obvykle … čerstvé bagetky „flétny“ (= tenké a dlouhé) z nedaleké pekárny spolu s úžasně dobrými francouzskými sýry – kozí, kraví, ovčí, plesnivé, polotvrdé, tvrdé – prostě desítky variací! Kemp na břehu řeky Durance je s přírodní slalomkou, která klame tělem! Ze břehu je totiž na první pohled nezajímavá a poměrně široká (na slalomové tratě, které obvykle známe …). Jenže když jsme si ji toho dne ráno otestovali – změnili jsme názor! Ačkoli spád nemá nijak zajímavý a místa jsou tak ww2+, neobvyklá je rychlost a tah vody. Najednou je všechno jinak :-) Hačava by mohl vyprávět …

23.6.2009 Celý večer odpočíváme v kempu, protože dneska byla docela hustá voda – Le Guil! Vaříme si různé dobroty – Orel s Katkou, Janou, Hačavou a Hačavicí například objevili v obchodě hotovou nekonzervovanou rybí polévku v litrové skleněné lahvi. Otevřeš, ohřeješ a máš čerstvou dobrotu, jako od maminky :-). Stejně tak delikatesně chutnají i husté zeleninové polévky v tetrapakových krabicích. A u jídla si promíláme hlavou ještě jednou ten dnešní Guil. To byl zas den!

V kilometráži měl panáček vyplazený jazyk pomalu až do pasu, obláčky dýmu kolem hlavy, vypoulené oči a šrouby mu vyskakovaly z helmy. Pod tím lakonický popis: „Nirvana, extase“. Taky tam byla nakreslená hluboko ponořená žába s bublinami od pusy. Zkrátka místňáci vědí své!

Odpoledne po celém dni ježdění jsme přijeli k peřeji těsně u silnice poblíž vesnice Montbardon. Je to asi 3 kilometry pod soutěskou Chateau Queyras. Střízlivým odhadem 100 metrů plnohodnotné WW4+! Užasle jsme hleděli na jakéhosi mladého anglána, který se na to právě chystal s krásnou velkou červenou creekovkou. Kameru na helmě. Každých 20 metrů záchrana na břehu s házečkou. Borec! říkal jsem si. A užíval si to, neuvěřitelně volným krokem scházel s lodí od silnice k vodě (10 metrů převýšení), pak do laguny na peřej, snad 20 minut nasedal – než konečně vyjel … v půlce se prásknul, ale ukázkově zvedl! Borec! říkám si podruhé.

No, jenže pak tam naskákali Robert, Guli, Karlos a Honza Murarik – přišli, nasedli a hupky dolů. Guli na svém EZG nebyl asi tak 30 metrů vůbec vidět, nechápu, jak mohl vědět, kam jede, a dal to čistě bez prásknutí! Robert za ním naprosto čistě, ještě si uprostřed dovolil parádičku s dorovnáním lodě zpět do ideální stopy, ze které mírně vyjel … Za ním Honza M. se svým Turbem – jestli Guli nebyl vidět 30 metrů, tak Honza ho hravě dvojnásobně překonal, nebyl vidět určitě tak 60 metrů – po prvních 20 metrech peřeje zmizel v tříšti vody, ze které občas vykoukl kus pádla nebo jeho červené přilby a až na posledních 20 metrech se opět vynořil, prásknul se, ihned vyeskymoval a už parkoval dole ve vracáku pod peřejí. Poslední jel Karlos – až do poloviny krásně čistě. Pak mu to sežralo zadek a už nám předváděl 30-ti metrovou zadní svíci! Prásknul na stejném místě, jako Honza, ihned vyeskymoval a zaparkoval na stejné místo ve vracáku, jako ostatní.

Mladý anglán to sledoval ze břehu a 4x za sebou drobet posmutněl … :-)

Přidal jsem se s Vítkem k našim 4 chlapíkům a bušili jsme to dolů. Cca 9 km WW3 až WW3+, s občasným WW4 místem. Docela hustý – celkem pětkrát zvedám, naštěstí v tom humusu vždycky bezpečně napoprvé! Všichni ostatní nezvedají zázračně ani jednou – takže jsem tam tak nějak za lúzra, ale naštěstí je voda tak výživná, že nemám ani vteřinu času nad tím uvažovat a trápit se tím. Poslední páté prásknutí už bylo trochu z nepozornosti únavou – přímo pod nízkým mostem, nad námi nám tam zbytek výpravy drží palce. Zatáčka doprava a voda logicky valila na skálu vlevo. Všichni vyjeli z proudu doprava do vracáku, aby se trochu zkoncentrovali, protože za zatáčkou byl plnotučný čtyřkový válec, do kterého je nevhodné vjet nějak rozhozeně. Já ten parking vpravo zhruba o půl metru nestihl a proud už mně pere proti té skále vlevo. No zkusím to ustát, napadlo mě. Voda to ale nepochopila – a už bublám, jako ta žába v kilometráži. Zkoncentrovat a zvednout! Bezpečně a napoprvé – v takové vodě už se prostě NEPLAVE! Hup kyčlema a jsem hlavou nahoru – jenže už jen asi 10 metrů před tím válcem. Guli ihned startuje, zahuláká – pádluj, PÁDLUJ!!! a jeď za mnou – najel mi super stopu s asi jediným rozumným průskokem = malým nenápadným jazykem ve válci. Brekeke, to bylo o fous!

Začínám toho mít docela dost! Na nejbližším vhodném místě skončím a vylezu po strmém srázu nahoru na silnici do tranzitu, rozhodl jsem se. To nastalo asi o 2 km níže. Začal hodně zablokovaný asi 250 metrů dlouhý úsek, který prohlížíme. Na okraji silnice v dálce pod tím úsekem vidím naše auta. Lezu ven a vím, že dnes už na vodu nejdu! Beru kajak na ramena a prodírám se pralesem k místu, kde tuším naše auta. Kupodivu se i ostatní po chvíli rozhodli skončit a škrábou se s odstupem za mnou. Díky chlapi, díky, že to nejedete, alespoň tak nejsem za sraba, který hodil předčasně ručník do ringu.

V poledne jsme byli u soutěsky Chateau Queyras, cca 1 km dlouhé, 2-4 metry široké (ano, celý Guil se smrskne do šířky menší, než je běžný panelákový obývák), voda se valí v zatáčkách jako na tobogánu, díky cca 30 až 50 metrů hlubokým kolmým skalám kolem je vyloučená záchrana. Voda se mele zprava doleva a přes to zpět zase doprava. Jasná souvislá WW4. Kdo to chce jet, musí na 100% jistotu a NESMÍ se prásknout! Díky nepravidelným bludným proudům a tušeným sifonům to není žádná pohoda.

Jede Robert, Karlos, Vítek a Honza Murarik. Stojím na ferratovém můstku po cca 250 metrech soutěsky za první zatáčkou. Robert učebnicově čistě parkuje v jediné lagunce v celé soutěsce (lagunce sice rychle tekoucí, ale alespoň nezpěněné) těsně pode mnou. Karlos s 30-ti metrovým odstupem jede s přehledem a zaparkuje u Roberta. Prohodí jakýsi vtípek, kterému nebylo na mém mostíku rozumět a najednou ze zatáčky vyplave Vítek – zatím se výhodně drží kajaku, pomáhá to s udržením hlavy nad vodou. Za chvíli se to ale obrátí – přímo pode mnou je esíčko vlevo-vpravo, které rozhodí jeho plavecký výkon, spláchne ho z kajaku pod vodu, čímž výrazně zrychlí a jak se držel kajaku, zrychlila najednou stejně i loď! Takže v pravotočivém výjezdu z esíčka ho jeho kajak narval pod vodou na skálu vlevo – na chvíli jsem ho ztratil z očí a trochu mně naskočila husí kůže – záchrana je nemožná! Naštěstí ho to z ničeho nic vykoplo nad hladinu asi o 15 metrů dále směrem k čekajícím Robertovi a Karlosovi. Honza dává esíčko se záviděníhodnou stabilitou a přibrzdí v laguně u ostatních. To vše (od Roberta až k Honzovi) proběhlo za méně než půl minuty! Ten proud je tady docela fofr.

A jede se dále – Honza vyrazil za Vítkovou lodí, Vítek se drží zádě Robertovy lodě.

Na výjezdu ze soutěsky je válec přes celou šíři, nejde nijak ošidit – Robert se vděčně ohlédl na Vítka, který se těsně před válcem pustil – asi by tam spolu předvedli pěkné rodeo. Něco jako Karlos, který si tam vystřihl na svém Blazeovi několik cartwheelů (prý nechtěně, ale kdo mu to má věřit), vyzvedal a těsně pod tím zaparkoval u vylovené Vítkovy lodě.

Vítek statečně nasedá na zbytek úseku a dojede s ostatními posledních cca 200-300 metrů pod soutěskou k mostu, kde je nabíráme do auta.

Vítkovo hodnocení zážitku? „Od teď už nemusím mít všechno! Ty vole, Bosáku, nemohl‘s mně nějak přesvědčit, že je to ode mě celkem pěkná kravina?“

Orlík, Hačavice, Líba, Jana, Hačava a Katka dávají životu podstatně bezpečnější ferratu – úžasně atraktivním terénem na skalách přímo v soutěsce pár metrů nad vodou – půjčují si vybavení a šup na to!

V době ferraty dáváme obídek s Robertem, Gullim, druhou Katkou a Románem v místním bistru pod pevností Fort Queyras, zatímco Honza a Karlos berou hodinu francouzštiny na prosluněné louce.

Dopoledne před tím je na pořadu horní Guil, cca 10 km etapa nad soutěskou Queyras, která se tváří jako pohodová WW2, proto ji s ohledem na ještě trvající bolest v rameni vynechávám a soustředím tak síly na odpolední plánované těžší etapy pod soutěskou.

Nu, je třeba podotknout, že jsem možná měl jet, protože to nakonec bylo hodně zábavné. Alespoň z pohledu ze silnice z cca 60 metrové výše. Silnice přesně lemuje tok řeky a zhruba každých 500 metrů jsme s Románem zastavili na odpočívadle a bavili se, jak dole naše výprava bojovala s vodními nástrahami. Došel jsem k poměrně objevnému závěru, že jet řeku nahoře na silnici autem, je daleko jednodušší, než dole ve vodě :-)

Ranní snídaně je klasická – křupavé bagetky a výýnííkáájíícíí sýry! A po ní se začaly množit dotazy, „kdy pojedeme“, „kam pojedeme“, „jaký to tam bude“ – až Guli prohlásil – „No co se furt ptáte? Todle je pankáčskej zájezd a tady nikdo nic neplánuje!“. Ha, ha – usmíval se u toho, jako měsíček na noční obloze!

22.6.2009 V podvečer přijíždíme po přejezdu do našeho nového kempu na břehu řeky Durance. Spousta vodáků. Rozbalíme stany a objednáváme si v recepci bagety na zítřejší ráno a chystáme se na grilování klobásek. Večerní pohoda, každý relaxuje po svém. Jana mi do ramene masíruje synteticky zelenou mast na krávy a zdůvodňuje to tím, že „když je to dobré na zvířata, je to pro tebe dobré až, až!“, což nevím, jestli je pochvala, nebo nějaká skrytá narážka na mně? Uklidňuje mně však nakonec to, že i Románo a Vítek se nechají masírovat, takže nejsem mezi brav zařazen sám …

Ostatní tak trochu polehávají, Orlík odborně šejkuje svoje míchané nápoje, narážíme sud světlého berounského 11° Medvěda a Pavel Bastl průběžně vyzvídá na ostatních (v rámci plánování zítřejšího ranního výletu do místního pekařství pod záminkou nákupu baget), jak se francouzsky řekne „Slečno, vy máte tak krásné oči!“ a diví se, že mu to tam nikdo neumí na počkání přeložit :-) (Pavlíku, zkus si zapamatovat třeba „Mademoiselle, vous l’avez de beaux yeux!“, a už nás s tím příště netrap :-) )

Dnes byla ne příliš náročná etapa řeky Durance, cca 12 km, končící v odborné veřejnosti dost profláknutou vlnou Rabioux. Prý jde o krásný playspot s následnou lagunou, ideální na školení nájezdů do velké vlny a pak pro následné dlouhé surfování. Těšili jsme se – alespoň si trochu zablbneme. S ohledem na můj včerejší letecký kousek (asi jsem v letu o někoho zavadil a bolí mně teď rameno tak, že v podstatě nemůžu rozumně pohnout rukou), dnes vodu vynechávám a těšil jsem se až na tu vlnu v Rabioux.

Jenže vlna se nekonala. Škoda! Je to rozbité! Respektive místo plánované vlny byla změť bublinoválcové tříště přes celou řeku (snad jsem to popsal dostatečně odborně?), nedalo se do toho v podstatě nijak vjet a když už tam člověk tak nějak najel, dalo mu to párkrát přes držku zleva a zprava, vytřáslo ho to jako ve vibrační pračce a ihned ho to vyfluslo o 3 metry dole. Ideální nácvik morálu na zvedání. Takže jsem se ani nepřevlékal do hydra, jen kvůli tomu tam nemá smysl jít. Ale ze břehu to bylo báječně fotogenické – viď, Honzo, Karlosi a Vítku?

Dopoledne byl několikahodinový přejezd. Nejprve ranní zastávka v prvním obchodě našeho pobytu ve Francii (dnes je teprve pondělí a až dosud jsme tu byli jen o víkendu, takže se šopování nemohlo konat) s nákupem delikatesních Francouzských vín (Orlík kupuje jako základ k pozdějšímu míchání chuťovek pravý třtinový rum z francouzských kolonií – Starého Nicka z Antil a Dillona z Martiniku), pak dlouhé stoupání z údolí řeky Isere do sedla, naštěstí sýrárna s nadpozemsky dobrými sýry nám jízdu trochu zpříjemnila. A potom stejně dlouhý sjezd do dalšího údolí řeky Durance.

21.6.2009 Večer v kempu na břehu řeky Isere. Nejprve se tak trochu nenápadně povalujeme, pak nenápadně narazíme sud černé kvasnicové 14° z Pivovarského domu Chýně (to je panečku ale taky fajnová dobrůtka!!!), dále nenápadně operujeme Gullimu z nohy týden staré stehy a hlavně nenápadně začínáme pokukovat po masu, které budeme za chvíli grilovat.

Později večer hodně nápadně pijeme Chýni z ešusů, hodně nápadně pojídáme úžasné grilované maso šéfgriléra Roberta a vyprávíme u toho nejrůznější historky. Samozřejmě většinou vodní historky. Hlavně o tom, jací jsme všichni borci, a co ještě na vodě v nejbližší době dáme :-) Inu, tak to k vodě patří! Žádná vlna a válec ještě nikdy nebyly tak velké, jako když se pak večer o nich vypráví na břehu! Gulli nenápadně trousí moudra o programu na nejbližších pár dní – čeká nás L‘Guile (francouzský Gail), Guisine (Džusijána) a hlavně Ubaye (Ubája). Zatím vůbec nemáme tyhle informace kam zařadit, ještě jsme ty řeky nikdy nejeli a tak se nám všechny ty vlny a peřeje v hlavách různě mísí (také i s chýnovskou 14°), tím se příslušně zvětšují a už teď z toho máme zážitky, aniž bychom hrábli pádlem do vody. S postupujícím večerem a množstvím piva se válce a vlny zvětšují odhadem tak někam k 5-7 metrům! Nakonec by v řekách mohly být i žraloci a velryby, to tomu našemu vyprávění ještě chybělo, protože všechno ostatní tam už bylo v gigantických rozměrech vyjmenováno :-)

Prostě pohoda!!!

Dnes jsme si užívali na Isere, česky by se dalo říci Jizera, kterou charakterem a obtížností tak trochu i připomíná. Zpočátku je to jen úplně snadná tekoucí ww1 a začínáme se trochu nudit. Zhruba ve třetině vylézáme na břeh, abychom si protáhli nohy, a koukáme na tabuli s kilometráží. Řeka pokračuje s 2 úseky psanými jako WW3-4, no panečku, začíná nám nějaký masakr? (nakonec tam žádné skutečně WW4 místo nebylo, snad někdy možná za vysoké vody, takhle tam občas bylo jen nějaké to WW3+, ale většina řeky byla suprová WW3). Na tabuli s kilometráží pak trochu tupě koukáme na francouzská jména peřejí a úseků řeky (tupě, protože bohužel nerozumíme francouzsky). A bohužel proto, že prakticky každé zajímavé místo je nějak pojmenované (podobně jako u nás Navarovská soutěska, Držkovské schody, Prádelna atd.). Najednou Orlík se svým neuvěřitelným rozhledem povídá „Jedno jméno peřeje vám přeložím, ale slova u ostatních názvů neznám: Machine á couper le jambon – Stroj na oddělení šunky“. Což mně fakt zaujalo! A tak jsem si po návratu zpět k nám nechal od Orlíka dodatečně přeložit i jména ostatních peřejí, protože jsem tušil zajímavé výsledky. Pokud je nějaký národ v Evropě skutečně poetický a romantický, tak hned na druhém místě (tj. samozřejmě až po nás :-) to budou Francouzi! Posuďte sami. Ve snadnější části jsou místa: Les moutons – Beránci (slovní hříčka, protože související sloveso moutonner znamená „pěnit se, čeřit se“). Les vignes – vinice. La salle a manger – jídelna. Le dessert – zákusek.

Jenže pak začala ta těžší část, kde kromě již zmíněného stroje na přípravu šunky byla například peřej „Perte des boeufs – záhuba volů“. Orlík však opatrně poznamenal – tohle tam snad ani nepiš, on tam od nás někdo zaplaval, tak ať si to nevezme osobně :-)

Další zastávka nastala opět po další přibližně třetině jízdy a byla trochu delší – pojedli jsme, popili a tak nějak se krásně rozleželi, že se nám několika lidem už nechtělo dále – no nevadí, jsme tu za pohodou, kašleme na to … pojedeme napřed auty do cíle a pomůžeme tam pak ostatním s navazováním lodí.

Taky jo, počkáme v cíli na naše kámoše na vodě a pak navazuju na zahrádce na velké VW dodávce. Zvesela na sebe s ostatními dole povykujeme (kurva jebte mi sem ty lodě :-) a podobné jazykové krasotinky) a všeobecně si všichni užíváme krásného dne. Pak mně v té mé rozjívenosti napadlo naznačit, že jako skočím dolů – šipku na parkoviště. Ale v tom už byl dole špalír, prý mně chytnou? Ach jóóó, teď už fakt asi musím skočit! Tož teda hópnu, ale bojim, bojim – chytejte!!! Nakonec to ani tak moc nebolelo … jen to bylo dost vysoko!

Když jsme toho dne ráno vstali, byli jsme celkem nedospalí (po včerejším přejezdu s hodně pozdním příjezdem), ale hrozně natěšení na vodu – takže naše první ranní procházka byla logicky ke slalomce, na jejímž břehu kemp leží. Jdeme opatrně od spodních branek – nejprve pohoda (alespoň ze břehu) – tak WW2až3. No, pak začala těžší místa, řekněme trvalá WW3, blížíme se k mostu nad slalomkou a nad ním nás potěšilo několik opravdu vydařených místeček, s mírným přivřením očí to lze ohodnotit jako dobrou WW4. Takže je to jasný – dáváme snídani, pak hurá do gumy a jdeme si zaskotačit! Krásně čistá voda, sluníčko … co chtít víc? Mít k dispozici takový terén blízko bydliště, to by se člověk rychle vyjezdil ve slušného pádlera!

20.6.2009 Přejezd ze Švýcarska byl opravdu dlouhý, příjezd do kempu pozdě v noci.

Cestou proběhla v tranzitu úsměvná debata vypovídající o Robertově povaze více, než dlouhé popisy. Honza Bouček říkal Robertovi, že nyní má již navigace 2, jednu automobilovou a druhou outdoorovou a může mezi nimi přehrávat data. Robert v podstatě nebyl schopen pojmout, k čemu je i jen jediná navigace, natož pak dvě? OK, akceptuji, že jde jednak o věc přístupu (prostě někdo je principiálně improvizátor, byť s vynikající znalostí místních terénů) a jednak o věc vztahu k moderním technologiím (někdo je využívá velmi aktivně s entuziasmem a někdo jen to nejnutnější jako ryze praktickou věc). Dobrá … ale pak Robert prohlásil: „To já ti mám kamaráde strašnou radost, že v poslední době staví tolik těch nových hypermarketů a obchodních komplexů. A chtěl bych, aby na tom ještě popracovali a bylo jich více!“ Nechápavě kroutíme hlavou, snad Robertovi s příchodem čerstvého potomka od loňska nepřeskočilo? Robert si vychutnal pár vteřinek náš údiv a pak pokračuje: „no, bude do nich jezdit víc a víc lidí a nebudou nás otravovat tady v přírodě“ :-)

Dnešní denní menu na rozježdění obsahovalo Vorderrhein (Přední Rýn), konkrétně to pak byl známý úsek před soutokem s Hinterrheinem (se Zadním Rýnem). Honza Bouček sliboval úžasně krásné výhledy na kopce a jeden hodně vypečený úsek.

Oboje se nám splnilo – jen avizované místečko nebylo nakonec tak strašné – parádní vlny s jednou největší cca 2,5 metrovkou a hned v následující zatáčce příjemně držící váleček asi 15 metrů široký. Šel bez problémů objet, ale kdo už si v něm jednou ustlal, musel pak holt trochu máknout … Fafík si dal několik set metrovou rozplavbu a vypadal pak na břehu, jako když ho právě vyplivl kombajn :-)

Zato výhledy na mohutné masivy kolem řeky byly nepopsatelné! Nepříliš komplikovaná řeka, kdo je zde v oblasti, lze ji jako krajinovku na rozpádlování jen doporučit …

Toto ráno bylo první dospávací. Přijeli jsme sem na start Vorderrheinu na jeden zátah z Čech nad ránem, celou cestu pršelo, ale těsně před dojezdem se roztrhaly mraky a vítalo nás slunečné svítání. Po dojezdu auty na místo startu zazněl pokyn od Roberta zcela jasně „Kdo vstane před desátou, přestane být mým kamarádem. A půjde do vody!“ V plánu to neměl nikdo … v opuštěných kontejnerech se dá tak krásně a tvrdě spát!

19.6.2009 Nakládání a příprava odjezdu u Dronte bylo asi jako jediná nepankáčská část zájezdu – přijedu se zhruba pětiminutovým zpožděním … a byl jsem poslední, všechny lodě v dodávce nebo navázané … no nevěřím vlastním očím??? Naštěstí probíhaly obvyklé uvítací procesy mezi lidmi, žoviálně se žvanilo, klábosilo a jen tak postávalo ve skupinkách, takže jsem se urychleně nalodil … a pak poplkal se všemi stejně natěšenými pádlisty, jako já.

Jo, takhle nějak to bylo … parádních 10 dnů zážitků! A už se nedivím, proč se tu ve městě teď cítím, jako na návštěvě :-)

Bosák

Komentovat článek:

Cestovní pojištění

Cestovní pojištění

Cestovní pojištění

Na zahraniční kajakářskou akci si nezapomeň zajistit kvalitní cestovní pojištění.   Porovnávač pojištění   Důležité …

Partneři

AdvertisementAdvertisementAdvertisementAdvertisement
AdvertisementAdvertisementAdvertisementAdvertisement

Kajakar.cz na Facebooku

Poslední komentáře

  • Linda-Jacobs: Tohle potřebuješ! Nikdo pro vaši radost nedělá víc...
  • jozef: super napisane, plne nadeje pre XXXXL padlerov a ...
  • Křéma: Ale podařilo. Definice "Jízda v kajaku je pohybová...
  • Speeflelf: Мнение - это передача мыслей и чувств, вызванных п...
  • grauwolf: nechápu sice proč se mají vodáci již předem rozděl...

Související příspěvky

Francie 2013 – plná ponaučení (KAJAK team)

Tak prý to bude tréninková akcička, máme vzít holky, budeme pít lokální víno, trénovat přejezdy a budeme se mít dobře. Nádhera pomyslel jsem …

Itálie (KAJAK team) – 2010

Akce pořádaná kajakářským klubem DRONTE externě zajištěná společností Denali – Expedition team, která nyní provozuje kajakářské akce jako KAJAK team. Italsko – aneb …

Z akcí: Kajakářská ŠKOLA.cz

11.07.2015 České Vrbné (kajakářská škola)

Decentní akce s vysokým nasazením. Mimo pádlování se frekventanti naučili i plavat, eskymovat a úspěšně opravovat promáčklou loď. Sluníčko a teploučko. Ideální den pro pádlování.

30.05.2015 Kajakářská škola na Sázavě (kajakářská škola)

Květnová Sázava byla suchá a deštivá. To ale byla všechna negativa akce. Účastníci byli naprosto pohodoví a až nečekaně snaživí. Nízký stav vody …

27.06.2015 Veltrusy pro středně pokročilé (kajakářská škola)

O víkendu proběh kurz na slalomovém kanále Veltrusy. Ze začátku trochu rozpačití účastníci se nakonec pěkně rozdováděli a nečekané podávali výkony.

Z akcí: Kajak TEAM.cz

Ekvádor – lednová pohoda na vodě – 2015 (KAJAK team)

Ekvádor 2015

Máme leden a venku je celkem nevlídno. KAJAK team však nezahálí a užívá si pádlování v Ekvádoru. V rámci aktuálních možností internetového připojení vám zde budeme přidávat …

Grand Canyon – celoživotní zážitek (KAJAK team)

Ahoj mami! Pořád jsi mi říkala, abych Ti vyprávěl o tom mým výletě do Ameriky, na to mý velký pádlování? Víš, hodně na …

Francie 2013 – plná ponaučení (KAJAK team)

Tak prý to bude tréninková akcička, máme vzít holky, budeme pít lokální víno, trénovat přejezdy a budeme se mít dobře. Nádhera pomyslel jsem …

Bezpečnost

Plovací vesty – první krok k záchraně

Plovací vesty pomáhají při plavání v jakékoliv vodě, hřejí a chrání také před nárazy. Není dobré je používat jako sedačku či opěrku, přesto, …

Házečka – házecí pytlík

Házecí pytlíky jsou plovací lana smotaná v obalu povětšině kruhového průřezu s plovoucím médiem v dolní části. Obal házečky je ve výrazné barvě, …

Kategorie kajakářů

V článcích na Kajakar.cz občas narážíme na problém různých pojetí jízdy na kajaku. Občas si některá tvrzení zdánlivě odporují. Občas si kajakáři nerozumí …

Technika a taktika

Obecná rizika použití eskymáckého obratu

Jízda v kajaku je pohybová dovednost, jejíž úspěšné zvládnutí vyžaduje určité předpoklady a schopnosti. Na první pohled nelze s jistotou o tom, či …

Eskymák pro XXXL

Při troše snahy se kajakář na webu velmi rychle dopátrá velkého množství návodů jak udělat eskymácký obrat. Technicky správně a naprosto dokonale. Předklonit …

Kategorie jezdič High Level nebo splouval kochal?

„Kam nám to ten Kajakar.cz spěje?“ To je otázka, kterou si někteří z vás možná pokládají po přečtení posledních článků z High Level. …

Popisy řek

Budišovka – mapa, popis

Region: CZ, okres Opava, Budišov nad Budišovkou, Vítkov Horní úsek – nástup za VV: Sjízdné jen mimořádně, pokud je na vodočtu v Odrách alespoň …

Bílovka – mapa, popis

Region: CZ, okres Nový Jičín, Bílovec Popis: Úzké koryto. Pozor na větve a zátarasy. Přírodní charakter toku končí na Bílovcem, dále regulované koryto …

Bílá Ostravice – mapa, popis

Region: CZ, okres Frýdek – Místek, Frýdlant nad Ostravicí, VD Šance Popis: Ze začátku má řeka spád 18,3 ‰. Teče úzkým kamenitým korytem. Pěkné peřeje …