Warning: Use of undefined constant CYSTEME_FINDER - assumed 'CYSTEME_FINDER' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /data/web/virtuals/13145/virtual/www/wp-content/plugins/cysteme-finder/cysteme-finder.php on line 13
Řecko - 2007 (KAJAK team) | Kajakář.cz | Kajakář.cz

Úvod » Z akcí KAJAK teamu » Aktuální článek:

Řecko – 2007 (KAJAK team)

17.11.2011 Z akcí KAJAK teamu Bez komentáře

Akce pořádaná kajakářským klubem DRONTE externě zajištěná společností Denali – Expedition team, která nyní provozuje kajakářské akce jako KAJAK team.

Povídání o tom jak jsme se měli v Řecku. Kdo nemá dost času na to číst celý článek, tak jen stručně: Měli jsme se báječně.

Čtvrtek 3. května 2007 Konečně! Posledních pár dní jsem byl totálně k ničemu, vždyť přece jedem na tu bombastickou vodu do Řecka. No, a je to tady, osmá večer a u Dronte u se to všechno kupí a vrší. Lodě tentokrát nepůjdou na střechu autobusu jako minulé ročníky ale do vleku i s veškerým matrošem. Napadá mě, že Jícha zešílel, když navrhuje do pidivleku nacpat nějakých 20 lodí, hydro a batožinu. Jaké překvápko, opět se mi podařilo získat funkci velitele nákladového prostoru. Všechno se nakonec vleze, vlek se sice boulí na všechny strany, ale snad to plachta nějak vydrží. O hodinu později u pumpy, vlek se boulí ještě krapet víc, jak si to všechno hezky sedlo. Máme morál a jsme líní, čili to prostě musí vydržet až do Řecka. Autobusem začínají kolovat lahve nejrůznějších proveniencí a obsahů. Ian si pomalu začíná zvykat na to, co sám nazval „Czech way of doing“. Noční autobus, alkohol pomalu dochází, střídavě stavíme na hranicích a na benzínkách. Najedné mají na zdi mapu, ale kolečko s nápisem „jste tady“ chybí, metodou pokus-omyl stanovuju naši polohu. Jednodušší by bylo se zeptat řidiče, ale to by zase nebyla hra. Pomalu se rozednívá, svištíme po dálnici někde v Itálii, cíl: stihnout ranní trajekt v Benátkách.

Pátek 4. května 2007 Ráno nás vítají Benátky. Je pošmourně, prší a chvílemi leje. Na památky můžem zatím zapomenout, klackujem se v terminálu lodní společnosti kdesi na periferii. Ladíme, co si vezmem na trajekt, do autobusu se po cestě nedostanem a plavba je dlouhá. Nemám žádný batůžek akorát do ruky, takže se naloďuju s houmlesáckou igelitkou a spacákem. Trajekt Kriti má sedm palub a neuvěřitelně smradlavej motor, ohon z komína je impozantní, hlavně při manévrování. Začátek plavby vede přímo skrz centum Benátek. Z paluby sledujem kanály, Dóžecí palác a Náměstí svatého Marka. Pak se dostáváme na šiřé moře a naše plavba se napřímí, pruh pěny za našimi lodními šrouby je jak podle pravítka. Jedem proti větru takže fouká opravdu hodně. Pomalu se stmívá, povalujem se v salonku, tlačíme si do hlavy místní pivo, pleníme zásoby audionahrávek a časopisů. Zpestření představuje večeře, „distinguished“ restaurace není nic pro nás, takže valíme do samoobslužné jídelny. Mousaka je heslo dne. Macoš dělá kraviny na palubě přímo pod nápisem, že máme být opatrní, protože to klouže. Klouzalo to. Na palubě doktora nemají, lékárnu taky ne. Fakt divný. Naštěstí to spraví elastické obinadlo z Vaškovy multifunkční lékárny General Electric a trocha klidu. Okolo půlnoci jdem chrupkat na horní palubu do závětří.

Sobota 5. května 2007 Budí mě ryk z rozhlasu, který v pěti řečech oznamuje, že se podává snídaně. Je brzo, ale nevadí. Po snídani sledujem pobřeří Albánie. Zastávka na Korfu, s mírným zájmen sledujeme počínání lodníků při uvazování lodi – moc od ruky jim to nejde, ale na ztroskotání to ještě není. S nemenším zájmem sledujeme počínání řidičů kamionů, kterým relativně příkrá rampa nedělá vůbec dobře. Brzy odpoledne jsme už všichni sbalení a vítá nás přístav Igoumenitsa. Řecko je o něco méně zamračené než Itálie. Autobusem vyrážíme směr Vrosina. Tam někde nás čeká první řeka, jen tak na rozjetí. Trochu bloudíme, na téhle řece ještě nikdo z nás nebyl. Nakonec nasedáme asi tak v pět odpoledne. Vody je spíš málo, ale nedrhnem. Mírně se mi viklají listy pádla, doufám, že to vydrží. Místo inzerované WW II – III to je spíš na otevřenku. Nakonec přichází několik pěkných míst na probrání, voda čistá, všude okolo krásné platany, krajinově parádní. Čeká nás večerně noční přejezd, který si zpestřujeme první ze série prima žranic v místních hospůdkách. Tuhle ve Vrysoule můžu jen doporučit. V přilehlém pekařství zjišťujeme, že cokoli sladkého v Řecku znamená utopené v hektolitrech cukrového sirupu. Některé modely se kulturně sníst vůbec nedají, což nám ale v nejmenším nevadí. Přejezd zpestřuje film Účastníci zájezdu. Když je Retsina nebo jiná náhražka, tak se to docela dá. Pozdě v noci dorážíme na tábořiště u řeky Acheron. Když trošku zdupem ostružiny je kousek dál pěkná louka a ráno super výhled.

Neděle 6. května 2007 Ráno jak malované, pošmourno je pryč a obloha jak vymetená. Nasedáme na Acheron (Styx). Průvodce slibuje kaňon až do WW IV. Je ale málo vody, začátek splutí plně charakterizuje později ustálená fráze „ass massage“. Nakonec dojde i na slibovaný kaňon, řeka se zdrcne a vody je najednou dost. Kolmé stěny z vápence oznamují, že jsme právě dorazili k bráně do podsvětí. Kdo nemá Euro pod jazyk a tři klobásky pro Kerbera bude muset pádlovat jak o život. Po stěnách kaňonu lezou podivní hmyzáci a taky jeden krab. Spousta takových kamenitých peřejí, za tohohle stavu bratru za WW III. Jedno přenášení, zablokovaného místa asi tak třista metrů a taky jedna skalní prolézačka, nebo takový sjízdný sifon, chcete-li. Parádní kaňon, jako ostatně všude, a pak dojezd a závěrečná koupačka přímo před plnou zahrádkou místní hospody, kde sedí tak asi stopadesát lidí a užívají se nedělní odpoledne. Na plážičce ještě bouchnem šampáňo na oslavu náčelníkových narozenin. Večer přejíždíme na tábořiště pod vesničkou Christi. Je tma, kozí bobky tedy nejsou vidět, ale jsou cítit. Na programu je grilováníčko. Jako nejzkušenější táborník s ledovým klidem pozoruju Roberta an vylévá asi tak půllitr beznínu na pripravené dřevo. Pak neméně ledovým klidem přiložím zapálenou sirku. Hmmm, učíme se každou vteřinou, třeba i tou, kdy nám vybuchnou do obličeje benzínové páry. No, jsem mrštnej jak kočka (akorát o fous hloupější), takže obočí i další kousky zůstanou bez újmy. Klobásy jsou naopak hyperluxusní a k nim ještě cibule, sýr a Jíchova hořčice.

Pondělí 7. května 2007 Tý vole, to jsou panorámata. Místní Daulághiri, která se tyčí zpoza lesů si se svou osmitisícovou sestřičkou v ničem nezadá. Nastupujem na říčku – přibližovák, která nás má dostat na Kallaritikos a ten pak sjedem až k jeho ústí do Acheronu. Přibližovák jménem Melisourghiotiko (pro znalce lze použít i alternativní název Klitoriditikos) je pekelným příkladem „ass massage“, trvá to asi kilometr, ale drncačka je to úděsná. Spíš než plavba je to bobování po kamenech. Modlím se, aby to kajak vydržel a nepraskl. Kallaritikos, to je jiná. Mělčinky byly asi jen dvě, jinak řeka tekla pěkně z kopce, prima vlny, sem tam techničtější místo v zákrutu, který se zařezává z boku do skály. Pod mostem přichází kritické místo: nepříliš vysoký jez, který má rozbitou hranu a ve vývařišti šutry a bůhví co ještě. Robert ukazuje kudy (správnou stopu předtím ověřil Oldřich). Vašek fakt nemá den, práskne se ještě nahoře na hraně a do toho nejhoršího spadne po hlavě. Rozbitý loket a morál v háji vystavují pro zbytek dne stopku. Zbytek týmu se posbírá k další plavbě a čeká nás parádní soutěska. Kolmé stěny až do vody, žádná úniková cesta, kdo zaplave, poplave daleko. Nakonec to bylo trochu jinak. V úvodní peřeji se práskla Jana a proud ji natlačil na skálu. Z toho se eskymuje blbě a tak je na světě krysa. Blbý na tom je, že jsme stačili pochytat Janu a pádlo a loď nasvištěla do kaňonu. Tam se ji vydal stíhat Oldřich. Logistický problém s momentálním nedostatkem lodí vyřešil Robert tím, že Janě nechal svoji loď a do kaňonu nastoupil jen s pádlem. Za odměnu pak od Jany dostal lahev Metaxy. Janina Spina Oldřich dolapil, prasklá špička sice trochu tekla ale na dojetí to šlo. Večer pak lodička dostala ještě elegantní náhubek z tesy a ten jí vydržel na zbytek zájezdu. Po vyjetí z kaňonu nás čekal piknik na soutoku s Arachtosem a vyhřívání se na oblázcích rozpálených od slunička. Na Arachtosu se ten det rozproudila parádní playboating session. Spousta kamenů, vracáků a vln na hraní, prima počasí a všeobecná nálada k blbnutí. I na Arachtosu se najde kaňon, jedno místo v něm nabízí pramínky prýštící přímo ze skály a jiné zase sprchu nebo myčku lodí, chcete-li. Jedno nabídlo taky prima šluchtu, do který se mi povedlo spadnout, ale žádné drama se nakonec nekonalo. U výstupu kousek pod kamenným mostem hlídkoval Roman s lahví Retsiny, každý dostal, co hrdlo ráčí (zkuste se taky bránit s lodí na rameni a pádlem v druhé ruce). No a ještě salátek k svačince a přírodní vana ke koupání v přilehlém potoce. Pak rychlé frappé v hospůdce u mostu a honem pro Vaška. Na křižovatce s cestičkou co vedla dolů ke Kallaritikosu jsme nechali vlek a část posádky. To nám umožnilo zahrát si fotbal, zaházet s věcí, kterou pro nedostatek výrazů nazvu létajícím talířem, rozbít světlo u vleku, poté co jej nějaký inteligent prohlásil za fotbalovou branku a tentýž inteligent se do ní neuměl trefit. Můžete dvakrát hádat, kdo to byl. Večer jsme se vydali na toužebně očekávanou večerři a pijatyku do místní hospůdky kombinované s prodejnou smíšeného zboží. Jídla hromady, Retsina, víno, pivo a místní kořalka tekly proudem. Naši kytaristé i smíšený sbor se činili. Myslím, že to byl maximálně vydařený večer. Orlík mě ohleduplně doprovodil ke kopřivám sloužícím jako WC ve chvíli nejvyšší potřeby, kdy se ukázalo, že mám nakoupeno tak, že se netrefím ze dveří, za což mu patří vřelý dík. I ostatní si přihnuli vydatně, naštěstí se vždy našel někdo, kdo se o ně postaral, jako třeba když někdo usne pod stolem. Místní tak nepřišli o družbu na kterou se zřejmě docela těšili a nám se druhý den jen trošičku ztěžka vstávalo.

Úterý 8. května 2007 Ráno se zotavujeme z následků včerejšího hýření. Řady pádlistů poněkud prořídly. Na programu je stejný úsek jako včera, ale playboating na Arachtosu není tak intenzivní. Odpoledne vyrážíme na další nočně – večerní přesun. Po cestě se stavujeme ve městě Ioannina. Na večeři a taky doplnit Retsinu. Scénka se dvěma pitomci (Eňon, Orlík) v cukrárně. Nakonec jsme dostali dvě frappé současně středně a velmi sladká tj. velmi velmi sladká. K tomu ještě nějaký ten mls a příslušnou dávku cukrového sirupu. Tuning mého oblečení pak dokončilo pár kapek jehněčího tuku z gyrosu. Po cestě učím Iana základům našeho jazyka. Pečlivým výběrem (zde bohužel nepublikovatelných) vyučovaných výrazů lze docílit toho, že už po první lekci je Ian schopen porozumět zhruba osmdesáti až sto procentům naší konverzace. Na tábořiště jako nad Jezerem pramenů Aoosu (Aoos Springs Lake) ve výšce okolo 1500 m tradičně dorážíme potmě. Nadmořská výška udělala své a tak celkem svorně klepem kosu. Tedy až na Jíchu, který si pořádně zapnul svůj megaspacák a nechal zimu ať si užije s ostatními.

Středa 9. května 2007 Dnes máme na programu řeku Mileopotamos, což lze volně přeložit jako Řeka jabloní. Samozřejmě, žádné jabloně tam nikde nejsou. Zato je tam černý kaňon, v průvodci psaný až WW IV, za malé vody tedy jen místy. Jedno z těchto míst silně doporučuju k prohlédnutí a za našeho, tedy malého, stavu vody i k přenesení. U dalšího zajímavého místa se rodí armáda krys a eskymáků. Lovíme ostošest. Na výstupním místě svačíme a chvilku se vyhříváme. Než se z údolí dostanem nahoru do vesnice a tedy na zpevněnou silnici, ukazuje Roman, kdože je ten správný řidič pro partu vodáků. Myslím, že jiný autobus se na tuto cestu nikdy neodvážil a asi jen tak neodváží. Ve vesnici se zastavujeme na tradiční frappé a nabrat trochu vody. V podvečer (a tedy stále ještě za světla) dojíždíme na nejkrásnější tábořiště z celého zájezdu v sedle u Pervolaki. Výhled daleko do kraje na obě strany, nikde nikdo. Následuje fraška se sháněním dřeva ve které vystupují autobus, čtyři pitomci, řidič bagru, konspirace a několik kubíků mokrého dřeva. Po zakončení posledního dějství, kdy se autobus vrací se čtyřmi frustrovanými pitomci ale jinak s prázdnou si dřevo na gril obstaráme tradičně sběrem v okolí. Opékání zpestřuje Roman vyprávěním o tom, jak pomocí plynulé řečtiny, sestávající převážně z citoslovcí pro zvuky vydávané hospodářskými zvířaty, nakupoval šest kilo masa.

Čtvrtek 10. května 2007 Jde do tuhého. Čeká nás Aoos. Po cestě zastavujeme v sedle Vasilitsa odhadem v 1800 m.n.m.. Koulujeme se, devčatům dopřejem trochu sněhu za tričko. Při sjezdu na druhou stranu sedla dojde k nečekané zastávce u sádek na horském potoce a nákupu asi tak deseti kilo pstruhů. Prodavač se ze začátku tváří jako někdo, koho probudili takhle k polednímu fakt dost nevhod, ale po troše vysvětlování ucítí obchod měsíce a při shánění těch správných pstruhů dokonce i popoběhne. Ke pstruhům bude potřeba i chléb. Ten zkoušíme sehnat ve vesničce Distrato. Báječný místní učitel nás dovede do obchůdku, který bychom jinak nebyli našli, a po cestě se dozvíme i leccos zajímavého o vesničce jako takové. Tak dost odkladů, konečně jdem na tu vodu, ti co na vodu nejdou zatím kuchají pstruhy – třeba Jícha, který se vymlouvá na prasklou loď. Ostatní naskáčou do přibližováku Koukoumaniris a vydají se dolů do údolí. Koukoumaniris je zajímavá kombinace mělčin a kaskád, která nakonec asi po třech kilometrech vyústí do Aoosu. Střední Aoos začíná nekonečnou, jen mírně zvlněnou pasáží, která je fakt únavná. Pak je to konečně tady, solidní peřej, na jejím konci zablokované místo k přenesení, a pak už jsou zajímavá místa jedno za druhým. Jako například „Lehká peřej, kde je však důležité zůstat za všech okolnosí v lodi, neboť je dole sifon“. Míjí nás trojice Němců, kteří jedou na oči a pěkně jim to odsýpá, jeden z nich má na přilbě headcam, a volá na mě, že budu na videu. Dál následují parádní čtyřková místa, a sem tam škoda na materiálu (Líbino ohnuté pádlo) nebo na lidech (Fafíkův ret a zub). Dojezd je pak už zase v klidu, ale Vašek s Jíchou ze břehu konstatují že moc energie už teda nemáme. V podvečer zatáboříme v lese za Vrisochori Monodhendhri a opékáme pstruhy. Olomócké tvargle a slivka tvrdí muziku.

Pátek 11. května 2007 Ráno balíme, nabíráme vodu z pramene a přejíždíme do vesničky Monodhendhri, kde vystupují pěšáci na dlouhou túru horním kaňonem Vikosu. Vodní parta pokračuje do vesničky Vikos, odkud snášíme lodě po úzké kamenité pěšině na dno kaňonu. Musím uznat, že tahle daleko (a hluboko) jsem s kajakem na rameni ještě nešel. Jsou to asi dva kilometry vzdálenosti a pár set metrů převýšení, ještě, že je to z kopce. Příště rozhodně investuji něco úsilí do alespoň improvizovaných popruhů na záda. Na dno kaňonu přicházíme právě v místě, kde do vyschlého koryta vyvěrá ze skály řeka Voidomatis. Voidomatis má pověst obdoby českých Čerťáků, ale tenhle úsek za nízkého stavu vody té pověsti zůstává hodně dlužen. Zato horní úsek podle vyprávění pěší skupiny musí stát opravdu za to, tedy když tam bude voda. Užíváme si plavbu nádherným kaňonem a neuvěřitelně průzračnou vodu. I v tůních je vidět až na dno. Na výstupním místě s parkovištěm a obrovským platanem čeká autobus. Ještě koupel a je to, s Řeckými řekami jsme pro tentokrát skončili. Po svačině vyrážíme na cestu do Vikosu, kde se máme sejít s pěší skupinou. Po cestě stavíme v hospůdce na frapíčko a salátek. Salátek je po svačině skoro až moc velký, ale co už, přece ho tu nenecháme. Ve Vikosu pak obsazujeme místní hospůdku se zahrádkou. Jdu se ještě projít, nejdřív si zdřímnu na louce za hospodou a pak se ještě jednou vydám alespoň kousek cesty dolů do kaňonu. Kolem se za neustálého klinkání a popohánění od pasáka pase stádo koz. Sluníčko pomalu zapadá. Nakonec dorazí i vyhlížení pěšáci. V hospůdce se zdržíme asi do jedenácti do večera a pak vyrážíme do Igoumenitsy na trajekt. Noční rallye nás moc vyspat nenechá, ale v Igoumenitse jsme včas a ještě si můžem pár hodin zdřímnout na parkovišti před přístavem, než dorazí náš trajekt.

Sobota 12. května 2007 Ráno se pomalu probouzíme a houmlesíme na parkovišti. Smečka toulavých psů nás se špatně skrývaným zájmem pozoruje a jen, co se sbalíme prozkoumá odpadkový koš se zbytky snídaně. Trajekt má asi půl hodiny zpoždění. Následuje standardní válení na trajektu. Tentokrát je trajekt lepší co do výkonu motoru, rychlosti a složení výfukových plynů, zato v restauraci nemají mousaku a je celkově víc draho. Kdo se nestihl opálit na pevnině, dohání odstíny růžové na palubě. Pivo, mariáš, dáma. Spíme zase v závětří na palubě.

Neděle 13. května 2007 Ráno nás vítají rozespalé Benátky. Celodenní přejezd zpestřuje sudoku, Řecká mutace časopisu Playboy a za hranicemi i deník Blesk. Pomuchlaní ale živí a zdraví se vysypeme z autobusu před Dronte asi v půl desáté.

Poděkování za tuhle báječnou akci patří Robertovi, Oldřichovi, Romanovi a vlastně všem zúčastněným. Takže mockrát díky!

E.

Autoři fotografií: Jana Zpěvníčková, Honza Bouček, Tomáš Beseda, Jícha, Robert Kazík, Ian Buckley

Komentovat článek:

Cestovní pojištění

Cestovní pojištění

Cestovní pojištění

Na zahraniční kajakářskou akci si nezapomeň zajistit kvalitní cestovní pojištění.   Porovnávač pojištění   Důležité …

Partneři

AdvertisementAdvertisementAdvertisementAdvertisement
AdvertisementAdvertisementAdvertisementAdvertisement

Kajakar.cz na Facebooku

Poslední komentáře

  • Linda-Jacobs: Tohle potřebuješ! Nikdo pro vaši radost nedělá víc...
  • jozef: super napisane, plne nadeje pre XXXXL padlerov a ...
  • Křéma: Ale podařilo. Definice "Jízda v kajaku je pohybová...
  • Speeflelf: Мнение - это передача мыслей и чувств, вызванных п...
  • grauwolf: nechápu sice proč se mají vodáci již předem rozděl...

Související příspěvky

Pohodové Řecko – 2011 (KAJAK team)

Akce pořádaná kajakářským klubem DRONTE externě zajištěná společností Denali – Expedition team, která provozuje kajakářské akce jako KAJAK team. Na přelomu dubna a května 2011 se …

Z akcí: Kajakářská ŠKOLA.cz

11.07.2015 České Vrbné (kajakářská škola)

Decentní akce s vysokým nasazením. Mimo pádlování se frekventanti naučili i plavat, eskymovat a úspěšně opravovat promáčklou loď. Sluníčko a teploučko. Ideální den pro pádlování.

30.05.2015 Kajakářská škola na Sázavě (kajakářská škola)

Květnová Sázava byla suchá a deštivá. To ale byla všechna negativa akce. Účastníci byli naprosto pohodoví a až nečekaně snaživí. Nízký stav vody …

27.06.2015 Veltrusy pro středně pokročilé (kajakářská škola)

O víkendu proběh kurz na slalomovém kanále Veltrusy. Ze začátku trochu rozpačití účastníci se nakonec pěkně rozdováděli a nečekané podávali výkony.

Z akcí: Kajak TEAM.cz

Ekvádor – lednová pohoda na vodě – 2015 (KAJAK team)

Ekvádor 2015

Máme leden a venku je celkem nevlídno. KAJAK team však nezahálí a užívá si pádlování v Ekvádoru. V rámci aktuálních možností internetového připojení vám zde budeme přidávat …

Grand Canyon – celoživotní zážitek (KAJAK team)

Ahoj mami! Pořád jsi mi říkala, abych Ti vyprávěl o tom mým výletě do Ameriky, na to mý velký pádlování? Víš, hodně na …

Francie 2013 – plná ponaučení (KAJAK team)

Tak prý to bude tréninková akcička, máme vzít holky, budeme pít lokální víno, trénovat přejezdy a budeme se mít dobře. Nádhera pomyslel jsem …

Bezpečnost

Plovací vesty – první krok k záchraně

Plovací vesty pomáhají při plavání v jakékoliv vodě, hřejí a chrání také před nárazy. Není dobré je používat jako sedačku či opěrku, přesto, …

Házečka – házecí pytlík

Házecí pytlíky jsou plovací lana smotaná v obalu povětšině kruhového průřezu s plovoucím médiem v dolní části. Obal házečky je ve výrazné barvě, …

Kategorie kajakářů

V článcích na Kajakar.cz občas narážíme na problém různých pojetí jízdy na kajaku. Občas si některá tvrzení zdánlivě odporují. Občas si kajakáři nerozumí …

Technika a taktika

Obecná rizika použití eskymáckého obratu

Jízda v kajaku je pohybová dovednost, jejíž úspěšné zvládnutí vyžaduje určité předpoklady a schopnosti. Na první pohled nelze s jistotou o tom, či …

Eskymák pro XXXL

Při troše snahy se kajakář na webu velmi rychle dopátrá velkého množství návodů jak udělat eskymácký obrat. Technicky správně a naprosto dokonale. Předklonit …

Kategorie jezdič High Level nebo splouval kochal?

„Kam nám to ten Kajakar.cz spěje?“ To je otázka, kterou si někteří z vás možná pokládají po přečtení posledních článků z High Level. …

Popisy řek

Budišovka – mapa, popis

Region: CZ, okres Opava, Budišov nad Budišovkou, Vítkov Horní úsek – nástup za VV: Sjízdné jen mimořádně, pokud je na vodočtu v Odrách alespoň …

Bílovka – mapa, popis

Region: CZ, okres Nový Jičín, Bílovec Popis: Úzké koryto. Pozor na větve a zátarasy. Přírodní charakter toku končí na Bílovcem, dále regulované koryto …

Bílá Ostravice – mapa, popis

Region: CZ, okres Frýdek – Místek, Frýdlant nad Ostravicí, VD Šance Popis: Ze začátku má řeka spád 18,3 ‰. Teče úzkým kamenitým korytem. Pěkné peřeje …