Mistrovství světa ve snowkajakingu

Zima a po vodě ani vidu ani slechu, kromě závějí a kalamitních stavů na českých silnicích.

Prostě otrava, zasednul jsem k internetu a začal hledat nějaké akce a najednou jsem objevil něco „šílenýho až úchylnýho“ – kayak Word championships. Nejprve mi to přišlo jako skvělý vtip, ale po shlédnutí různých videí mnou začínal projíždět starý známý pocit. Pocit, jaký zažíváte ve chvílích prohlížení si krásného vodopádu nebo smrtící kaskády, který vám rozproudí krev, zmate vaše vnímání a vy víte, že to musíte udělat.

Začal jsem se pídit po dalších mě podobným a zjistil jsem, že nejsem první koho to napadlo. Zhruba desetičlenná výprava byla připravena k odjezdu, ale naštěstí se našli stejní dva opozdilci jako já, tak jsme dali dohromady posádku osobního automobilu a vyrazili vstříc novým zážitkům. Aby vše dopadlo skvěle a v pořádku, to ne, jako vždy. Odjeli jsme společně s první dodávkou a ve chvíli, když jsme byli daleko za Prahou, přišel zoufalý telefon. Posádka druhé dodávky měla půjčené lodě, ale musela si je vyzvednout v neznámé loděnici. Po dlouhých telefonátech a navigaci jsme to vzdali s tím, že to nějak dopadne.

Cesta byla dlouhá, ale naštěstí klidná. Kolem druhé ráno jsme dorazili do Lienzu. Rozhodli jsme se, že zjistíme odkud a kudy a pak se půjdeme na chvilku prospat, zdálo se to lepší, než to hledat ráno. Nakonec se ukázalo, že ranní hledání by bylo jednodušší, za světla se lépe hledají parkoviště plná kajaků. To jsme zjistili ve chvíli, když začalo svítat, tak jsme se úspěšně nevyspali.

V 8 hodin ráno začalo na parkovišti v lyžařském areálu boje o slušný parking. To nebylo tak strašné jako to, co přišlo později. Kdo nezažil, neuvěří. Fronta na vlek, nic zvláštního. Hromada neukázněných lyžařů snažících se předběhnout lyžaře, který je předběhl, klasika :-) Zde nastala jiná situace: lyžař spatřil něco nezvyklého, osoby většinou s motorkářským nebo hokejovým vybavením s kajakem v ruce. Lyžař chvíli váhal, ale pak se vrátil ke své zvyklosti v předbíhání. Bylo to pro něj trochu náročnější, přes veškeré brnění protivníka se musel začít více prosazovat a použil lyžařské hole.

Tlačenice přestala ve chvíli, kdy to přestalo bavit prvního kajakáře a protože neměl hole, použil loď. Předbíhání skončilo. Po ojedinělém zážitku s kajakem na lanovce se před námi konečně objevila závodní trať. Srdce přestalo bít. Strach a zároveň adrenalin stoupal. Vzali jsme loďky na ramena a hurá nahoru. Někteří z nás si to párkrát tréningově vyzkoušeli aby věděli do čeho jdou, někteří naopak chtěli jet alespoň jednu závodní jízdu, proto tréning vynechali.
Doba startu se neúprosně blížila a druhá posádka druhé dodávky nikde, klasika, nuda na českých výpravách nikdy nechybí. Naštěstí to všichni stihli a k našemu úžasu měli i lodě. Naše holky bojovaly statečně a do finálové jízdy se dostaly tři, už to byl pro nás obrovský úspěch, bohužel naše favoritka Zuzka Trnková byla až příliš rychlá a na její rychlost trať nebyla postavená, takže ji bohužel v předposlední zatáčce nedobrovolně s eskymáckým obratem v letu opustila. Nebýt zpomalovacího bazénu uprostřed trati nemuselo to dopadnout dobře. V mužském podání si nemůžeme také stěžovat. Téměř všichni postoupili do první poloviny a někteří i do první čtvrtiny závodního pole. Větší úspěch jsme nezískali snad jen díky tomu, že jsme nevoskovali a horkovzdušnou neleštili až do diamantového lesku, jako pozdější vítězové.

Těšili jsme se tedy alespoň na finálovou jízdu našich křehkých poloviček, které se rozhodně při závodě moc křehce nechovaly a ne jeden chlap by po jejich boku jet nechtěl. Jízda byla napínavá, ale nakonec máme doma MISTRYNI SVĚTA Lucii Procházkovou a na třetím místě Bublinu Lenku Šindelářovu.

Měli jsme tedy důvod k veliké oslavě. Někteří druhý den využili doděláním si těla lyžováním jiní odjeli domů.
Bylo tam nádherně, nikomu se nic nestalo, prostě krásně strávený čas a nechybělo tak dlouhé čekání na opětovné držení pádla a dalších zážitků. Doufám, že nás pojede příště ještě více a stane se tato akce kultovní.

Bondy