Pohodová Teplá Vltava – sobota
To, že člověk každý všední den vstává ráno do práce, je normální. Tedy pro většinu z nás. Ale vstávat o víkendu o půl šesté se opravdu rovná pokusu o narušení duševního zdraví. Nu což, opět jsem to přežil, stejně jako při všech ostatních akcích školy Dronte. Pak už to jde jako obvykle. Cesta ke škole, vyfasování půjčených věcí… Vlastně jedna věc není stejná jako obvykle. Na Mílově zahradě na nás čekají nové lodě. Zvědavě obhlížím „svoji“ a hned si ji také pokouším seřídit. Po chvíli snažení ji už můžu naložit a těšit se na vodu. Pak už se zase vše vrací k tradičnímu průběhu. Autobus, dospat co se dá, zastávka na benzínce na povinné kafčo.
Nějak po desáté vystupujeme ve vesničce Borová Lada. Vody trochu nad minimem, sluníčko hřeje, stoprocentní dojem kazí jen všude ležící sníh. Rychlé rozdělení do skupinek, převléknutí do hydra a hurá na vodu. Voda je pohodová, takže dvě do pauzy se vyskytnuvší krysy jsou spíš z nepozornosti. Jede se krásně, prostě dokonalá idylka. Přesně něco pro nás; pro človíčky označené Splouval kochal.
Všechno jde nádherně až po výpusť z malé elektrárny. Tady se dělá vlnka na blbnutí. Zkouším do ní najet a poprvé zjišťuju, jak se nová loď chová ve vlnce. Malé překvápko. Najednou mizí celý předek lodi a vlnu opouštím hlavou dolů. Po krátkém boji a vydatné Honzově dopomoci se zase rovnám do správné polohy. Zkušený kajakář se zasměje, já jen nevěřícně kroutím hlavou. Už tady mě to mělo varovat … ale já nedbal.
Zbytek dojíždíme celkem v pohodě a nebýt toho, že jsem se při jednom průjezdu větvemi nějak do nich zamotal, tak jsem ani nesplnil svou tradiční krysu.
To už na nás čeká autobus a tím se přesunujeme k tělocvičně, k místu dnešního spánku. Večeře a spát. Většinu hezky hřejí trochu připálené ksichtíky z prvního jarního sluníčka.
Trochu hororová Otava – neděle
Poznámka úvodem. Dál nedoporučuji číst zkušeným kajakářům, aby si smíchy nezpůsobili problém s bránicí. Také nedoporučuji lidem, kteří právě sbírají odvahu si poprvé sednout do kajaku. Čestně prohlašuji, že tohle líčení nemá za účel škole Dronte odradit potenciální klienty
Ráno nás vítá úplně jinak než včera. Šedo, lezavo a drobný déšť. Busem absolvujeme krátkou cestu k Čeňkově Pile. Tady opět převléknout a scházíme k vodě. Poprvé začínám závidět partě kolem Míši, která pro dnešek zvolila raft. Ještě ale zdaleka netuším, jak jim budu závidět již za krátkou chvíli…
„Do lodí a seřadit v prvním vracáku.“ Krátký, stručný povel, který všichni bez problému plníme. Ještě rychlé opáčko co a jak ve vlnách a mezi kameny. A začínáme naostro. Průjezd prvními vlnkami a pár kameny a již tři kajaky plavou bříškem nahoru. Včetně mého. Zimní trénink eskymáků na bazéně je rázem ve studené vodě zapomenut a honem ven. Instruktoři vyráží pozachraňovat nejdříve plavce, potom lodě a pádla. Po krátké procházce po břehu za svým kajakem znovu nasedám. Voda je studená, další koupel bych už absolvoval nerad. Takže znovu vyjíždím a dávám si záležet. Míjím obrácený kajak mezi kameny a s drobným uspokojením stavím v dalším vracáku. „Tak to potkalo i jiné … snad to nebude tak zlé.“
Další omyl. Ještě netuším, že to vlastně ani nezačalo. Znovu odrážím a po krátké cestě se nedokážu vyhnout kameni. Krysa jak z učebnice. Do lodi, odrazit, kousek projet a zaplavat. A znovu. Třetí krysa je poslední, kterou počítám … zbytek už se slévá v závoji mlhy. Z toho vystupuje jen čekání na nové pádlo, neboť svoje jsem ohnul tak, že nepřežilo pokus o narovnání. U kamenného mostu už melu z posledního a hlavou mi táhnou myšlenky na autobus. Ty nakonec definitivně zavrhuju po Janiných slovech: „Tady už je to jednoduchý, to už dojedeš.“ Nakonec musím přiznat, že to opravdu už k autobusu bylo jednoduché, ale dalším dvěma krysám jsem se stejně vyhnout nedokázal.
Vidím autobus … spása se blíží.
Co dodat závěrem?
Snad jen to, že člověk je tvor zvláštní. Ne nadarmo se říká, že „Co tě nezabije, to tě posílí…“ Takže dnes už mám s Jíchou dohodnutou jinou lodičku na příští akci. Doufám jen, že ke mně bude hodnější.
Radek
Bez komentáře
Pro zápis komentáře vyplň níže umístěný formulář.
Napiš komentář