1.4.2006 Konečně! aneb Orlíku, díky, že jsi nejel.

Na samém začátku si laskavý čtenář (a taky Orlík) zaslouží vysvětlení, kde že se vzal ten divný titulek. Inu, to máte tak:

Tento rok uskutečnil kajakářský klub Dronte již dva pokusy o splutí dvojice říček Skalice a Lomnice. Oba ztroskotaly na nepříznivých vodních stavech a zklamaným kajakářům nezbylo než se smířit s náhradní destinací v podobě toku jménem Brzina. Na tomto místě je třeba zdůraznit fakt, že Orlík se obou těchto akcí zúčastnil.

Do třetice nám bylo pokoušet štěstí v sobotu prvního dubna 2006, tentokrát však bez Orlíka. A ejhle, vodní stavy se najednou jevily jako příznivé, neřku-li optimální. Diskuze v Jíchově voze cestou zpět domů pak přinesla jednoznačný závěr:

Neoddiskutovatelnou zásluhu na jednoznačném úspěchu celé akce má právě Orlíkova nepřítomnost, která je nutnou podmínkou pro zajištění optimálních vodních stavů na zmíněných tocích. Takže tedy ještě jednou:

Orlíku, děkujeme.

Nuže dosti aprílového špičkování a povězme si, jak to tedy celé bylo. Sobotní výlet se uskutečnil jako náhrada původně plánované akce na Ostravici. V půjčovně Dronte, která je tradičním místem srazů na akce klubu se toho rána sešlo ne méně než šestnáct pádlistů. Jako cíle splutí byly určeny právě Skalice a Lomnice a po navázání se kolona čtyř vozidel dala do pohybu směrem k pumpě Aral na strakonické, protože bez snídaně u pumpy si pádlování dokáže představit jen málokdo (a velitel akce Jícha už vůbec ne). Mocně posilněni jsme svištěli směrem na jih a zanedlouho stanuli u vodočtu ve Varvažově. Ukazoval 170cm a tak jsme se rozhodli, že to zřejmě půjde. Předtím než vyrazíme na Skalici ještě vyzkoušíme Lomnici, jako že na rozpádlování. O pár kilometrů dál jsme tedy stanuli u vodočtu kousíček pod Ostrovcem. Taky 170, není tedy co řešit. Hop do hydra, řidiči převezli auta a vyrazili jsme na vodu. Pěkně ve dvou skupinách, abychom se nemotali. Jezy je za tohoto stavu potřeba prohlížet, což jsem také činili. To nám umožnilo vyhnout se některým nepříjemnostem jako například rotovat ve studené vodě ve vývaru pod Karlovem. Několik odvážlivců nicméně Karlov pokořilo a to vodním jazykem těsně u levého břehu. Další jez v pořadí se dal bez problémů sjet a pod ním nás čekala první vydatnější peřej. Od Ostrovce dolů pak byla Lomnice příjemné svezení se spoustou peřejí a bez výslovných záludností. Snad jen větví, roští a vůbec rostlinstva by mohlo překážet o trochu méně.

Asi tak necelý kilometr nad soutokem se Skalicí peřeje ještě krapet povyrostly. To pak podle aktuální dispozice jednotlivých kajakářů vzbudilo buď nadšené výskání nebo pouštění bublin. V Radkově případě pak smutný pohled za lodí radostně až skotačivě mizející ve vlnách směrem k Orlíku (v tomto případě se jedná o přehradní nádrž, prosím nezaměňovat se stejnojmenným kajakářem z úvodu vyprávění). Nádrž měla naštěstí dost vody a tak se peřeje celkem brzo změnily na klidnou hladinu, kde jsme spolu s Martinem dotyčné plavidlo zajistili a předali zpět právoplatnému majiteli podupávajícímu na břehu. Co šlo jsme zpět směrem k soutoku vypádlovali a pak následovala ještě procházka k autům.

Převázání šlo hladce a tak jsme celkem rychle stanuli, ten den již podruhé, ve Varvažově a nad místním mostem se pak vrhli do vod Skalice. Nutno podotknout, že vodácký průvodce uvádějící za velké vody obtížnost WWIII nelhal. Svezení to bylo parádní – vlny, válce, kameny, krysy, eskymáci, no prostě všeho co hrdlo ráčí.

Na vysedacím místě u zatopeného mostu k rekreačnímu středisku pak Mao přišel s nápadem dát si to ještě jednou. Geniální myšlenka, zájemců se však ukázalo nadlimitní množství. Limitem byla v tomto případě velikost Offroadu Suzuki, jediného přítomného vozidla. Nakonec se podařilo navázat ne méně než šest lodí a naložit stejný počet kajakářů v plné polní. Mao byl za geniální nápad po zásluze potrestán pohledem na svoji loď kterak postupně mění tvar pod váhou lodí ostatních a snaží se vyprostit z popruhů, které ji držely na střeše. Zakrátko jsme byli ve Varvažově potřetí a podruhé hopli do vody. Tentokrát to byla jiná. Bez zastávek (jen jedna krátká na vylití, a zašroubování Jíchova šputnu) a davaj dolů. Za čtvrt hodiny bylo vymalováno, jízda jedním slovem luxusní.

Co dodat – akce se zkrátka vydařila co do ježdění i co do počasí a vůbec to bylo prostě prima.

Eňon