Mrežnica 14. a 17.5. 2009

„Mrazivá“ řeka Chorvatska Mrežnica se vyznačuje krásnými skoky, vodopády, „požeráky“, ale také neskutečnými voleji. Je asi 30km dlouhá, my jsme jeli její dvě části. Tu zajímavější hned 2x :-).

Brzy nad ránem přijíždíme po dlouhé cestě do kempu a je dán pokyn: „Kdo bude viděn před 10.hodinou bude zastřelen.“ To v atmosféře válkou zničených zemí Balkánu a vědomí, že miny nás budou čekat skoro na každém kroku (spíše v Bosně), zní vážně. A tak uleháme. Kolem poledne už však všichni stepují v neoprenech a nasedáme hned v „kempu“ na vodu. Kemp znamená pěkný plácek s ohništěm u řeky.

Čeká nás olej, olej, olej … a je tu první skůček. Další skůček, slide, skůček…skok. A najednou i krásné dlouhé slidy a skoky. Nemohu nepřidat foto! Oleje jsou zapomenuty.

Čeká mě i bojový eskymáček, kdy zvedám na několikrát do kamene, ale nakonec to dávám. Jsem pochválena za morál :-)). Kdo by plaval v kraťáskách, že? Je to opravdu krásné. Cestou máme několik plaváčků, ale svítí slunce a užíváme si to. Bohužel nás čeká jedna krysa s vykloubeným ramenem. Naštěstí na posledním skoku, naneštěstí se nepodařilo rameno nahodit. Takže rychle zpět do kempu a jeden tranzit do nemocnice. V kempu jsme až kolem 17.hodiny, ale moc chceme jet i na horní část Mrežnice. Jsem utahaná z volejů, ale jdu do toho, protože tam má být víc větších skoků a nahuštěné na sobě, tzn. kratší voleje.

Wow. Už začátek je impozantní! Teda, nejdříve musíme snést kajak z polňačky dolů, asi 300m. A pak nasedáme. Je to parádní. Krátký olej a další malý jumpík. Ty brďo. Je to fakt nádhera! Fotí se, sliduje, skáče. Užívám si to. Jen jeden válec („požerák“) mě zase pěkně vyškolil. Jsem na válce specialista. Ale to, že tam sedí Jícha s foťákem, dává znát, že vyškolí asi každého. Taky že jo. Ale zvedám a jsem z něj hned v lagunce, takže vše jak má být.

Ještě před tím je jeden slide, ten však nemá obdoby! Viz foto. Sliduje se, pak se skáče, je nutný odraz pádlem. Jinak jako já, při prvním skoku, můžete dopadnout dost blbě na bok. Hned po dopadu se pádluje, protože se vjíždí do krásné jeskyňky (z které nic pro plné oči vody nemám). V ní to pěkně vře. Podjede se padající voda, což je silný zážitek a je tu lagunka! Prostě neskutečné. Někteří borci se rozhodli nejet a raději vedle skáčí do lagunky a loď se posílá za nimi. Nádherné místečko.

Před kempem je kaskádka, která je příjemným ukončením krátkého úseku hladké vody, ve které plavou rybičky. Zvládli jsme to asi za hodinku a půl. To v neděli, kdy to mělo být rychlejší, jsme jeli necelé 3 hodiny. Guli (náš průvodce) totiž 2x plaval, nejtěžší místo přenesl a 1x eskymoval. Eskymoval po skoku z největšího vodopádu, 2x plaval – protože lovil lodě, které sežral požerák a zůstaly za vodopádem. Když je vylovil, už se nemohl dostat nad to nejtěžší místo, takže mu loď hodili a on ho vlastně přenesl :-)) :-)). No, bylo to akčnější než jsme na závěr zájezdu čekali. Já jela skvěle, až na ten válec, který mě opět vyškolil a místo abych si tam hrála já, hrál si on se mnou. Nejdříve jsem v lodi zmizela pod ním, pak následoval regulérní backloop, eskymák a krásný regulérní frontloop! A pak už byl naštěstí rodea v creekovce konec! Pže to už bych asi nedala. :-) Uuuf. Nádherná řeka a na tenhle úsek se prostě při cestě kolem vyplatí zastavit!

Katie :-)