Kategorie Jezdič High Level nebo Splouval kochal?

„Kam nám to ten Kajakar.cz spěje?“ To je otázka, kterou si někteří z vás možná pokládají po přečtení posledních článků z High Level. Vždyť Kajakar.cz má mít trochu jiné zaměření. Nenechte se mýlit. Vše je tak, jak má být.

K zařazení rubriky High Level nás vedl zdánlivý rozpor mezi tím, co je správné a co ne. Jaká pravidla platí a jaká neplatí. Při rozhovorech s kajakáři různých kategorií se dozvíte různé a často protichůdné názory na stejnou věc. Paradoxem pak je, že i tyto protichůdné názory mohou být správné a často dokonce jsou.

Jak je to možné? Jednoduše. Záleží na úhlu pohledu kajakáře, který je dán jeho výkonností, zkušenostmi a přístupem k ježdění.

Pro zjednodušení se dále podívejme na eskymáka očima Splouvala kochala a Jezdiče High Level.

Pohled jezdiče High Level je uveden v článku Ruce vzhůru aneb jak přežít válec. V článku se jasně říká, že bez neprůstřelného eskymáka to nejde a eskymovat se prostě musí. S tímto názorem lze v tomto případě jenom souhlasit.

Co ale ti, co eskymovat neumí. Nebo ti, co eskymují pouze někdy a předem vůbec není jasné, jestli zrovna teď eskymovat budou. Mají zůstat doma a na vodu nejezdit? Určitě ne!

Mají dvě možnosti, jak s neprůstřelným eskymákem naložit:

• Zajdou do bazénu a prostě se ho naučí.
• Zajdou a nebo nezajdou do bazénu a eskymáka se nenaučí. :-)

Nenaučit se eskymáka, je to pochopitelné? Je to vůbec možné? Je. Vodáci pro to mají spoustu důvodů.

Některé z nich jsou:

• Jezdí na vodu pouze občas a nevidí důvod se ho proto učit.
• Nejsou pohybově nadaní a nezvládnou koordinaci pohybů.
• Mají „Hydrofóbii“, která jim brání udělat pod vodou cokoli rozumného.
• Mají zdravotní problém, který jim eskymování neumožňuje.

S prvními třemi body se dá něco dělat – dají se nacvičit. Ze začátku má sice každý velice silný pocit, proč eskymák určitě zrovna jemu nejde a nikdy nepůjde. Pokud se do toho opravdu pustí, eskymák přijde. Je to otázka jedné – maximálně dvou – sezon v bazénu.

Posledním důvodem jsou zdravotní problémy. S nimi se velmi často musíme smířit a naučit se s nimi žít. Některé jsou zajímavé a pro někoho nečekané.

Za dobu ježdění na kajaku jsem se setkal s mnoha důvody. Některé jsou například:

• Kardiostimulátor a zákaz pobytu pod vodou. Tady kritizované pravidlo „Lepší rychlá krysa než pomalej eskymák“ platilo na 100% a bylo dokonce životně důležité.
• Umělé kyčle a s tím spojená omezená pohyblivost.
• Rekonvalescence po chemoterapii.
• Dlouhodobě bolavá záda a jiné trvalé kloubní problémy.
• Snížení výkonnosti vlivem stáří a nebo dlouhodobé nemoci.

 

Ať je již důvod pro nezvládnutí eskymáka jakýkoli, neznamená to pověšení kajakaření na hřebík. Vždyť mezi vodáky je krásně i bez eskymáka. Je ale nutné si uvědomit co to znamená:

Volit přiměřené terény.

Pokud neeskymuji, nemohu jezdit terény, kde se eskymovat prostě musí. Položím si tedy vždy otázku: „Jsem zde schopen plavat?“ „Jsem schopen se zde sám zachránit?“ Pokud ne, nemám na tomto terénu co dělat. Vyberu terén jednodušší a bezpečnější.

Je třeba mít jasno v tom, co udělám, když budu hlavou pod vodou.

Určitě bych se měl o eskymáka aspoň pokusit. Velmi často postačí pouze nastavit pádlo vodě a zbytek za mě voda udělá. Někdy je to složitější, ale za pokus nic nedám. Třeba najednou zjistím, že jsem se dostal do skupiny eskymujících a překonal jsem sám sebe.

Když je ale jisté, že eskymovat nebudu, je lepší loď opustit (bavíme se o přiměřených terénech pro plavání) a natlouct si o kameny raději zadek než hlavu.

I tady platí mít zvládnutou tu správnou techniku. Tentokrát techniku strhávání špricdeky, plavání, odlovení se, vyproštění lodi,… Je toho dost :-)

Jak to zařídit abych se dostal na pořádný terén High Level

Pokud na tento terén nemám, nemám na něm co dělat! To je fakt, s kterým nic nenadělám. Přesto se ale mohu na tyto terény dostat a užít si je.

Každá parta potřebuje řidiče, fotografa, záchranáře,… Prostě pozemního tátu-mámu, který jim pomůže ve výkonech a který si sám akci užije také. Navíc bezpečně a záslužně :-)

Mezi tím mohu trénovat na lehčích terénech a zlepšovat se. Až přijde ta správná chvíle a ta správná parta, mohu na High level vyrazit také.

Nebo se spokojím s tím, co mi jde. Pojedu na Vavřinečák nebo dokonce na TU Kamenici. Pustím si nabušené video a udělám řidiče akčnějším kamarádům. Budu spokojený, že dělám to, co mě baví a užiji si pádlování.

 

Na závěr se teď dostáváme k tomu, co jsme chtěl vlastně napsat.

Ježdění na kajaku je o tom, co máme v hlavě. Každý z nás si musí udělat jasno, do jaké kategorie kajakářů patří. Tomu se pak přizpůsobí a podle toho se na vodě chová. Nemá cenu kritizovat jiné vodáky jen proto, že jsou v ježdění jinde, je lepší snažit se pochopit rozdíly. Proč je nebaví to, co baví mě? Proč nezvládnou to, co já? Nebo naopak proč já nezvládnu to, co oni?

Jakmile si je kajakář vědom svých možností a schopností, zná své výhody i omezení, je také schopen si zvolit tu správnou partu, ten správný terén a ten správný přístup k věci.

Jícha