Základní a doplňková cvičení na suchu a v bazéně 2/2

Zlepšení orientace pod vodou

V další fázi rozvoje kajakářských dovedností provádíme cviky, které jsou koordinačně náročnější a vyžadují větší soustředění. Principem těchto cviků nejsou fyzicky náročné podmínky, dlouhé setrvání pod hladinou se zadrženým dechem. Snažíme se o cviky, které lze realizovat v relativně krátkém čase, do nějž se koncentruje maximum pozornosti a soustředění, jejichž cílem je optimalizace prováděných pohybů.

Základní cvik

výchází z opuštění lodi po zvrhnutí, což by měl bezpodmínečně zvládnout každý jezdec. Rozdíl je v závěrečné fázi, tedy v okamžiku, kdy je kajakář již zcela mimo kajak a vynořuje se pro nádech. V tomto cvičení je úkolem kajakáře nevynořit se vedle kajaku, nýbrž do něj a dýchat vzduch v kajaku. Zvýšení obtížnosti představuje přidání starosti o pádlo, které by měl mít jezdec pod kontrolou

Nastupování do kajaku z vody

je o stupeň náročnějším cvičením. Jsou dvě možnosti a každá má svá úskalí. Fyzicky náročnější je pokus o vyšplhání na palubu kajaku a nasednutí do kajaku na hladině. Tento cvik navíc najde uplatnění i v praxi, např. při zvrhnutí uprostřed jezera.

Kritickým momentem je překonání tíhy vlastního těla při vylézání na palubu, a také udržení rovnovážného stavu, čímž předcházíme zvrhnutí kajaku v průběhu nasedání. Výhodou tohoto způsobu je dostatek prostoru i času díky tomu, že se nepohybujeme pod hladinou, nýbrž nad ní a nejsme tedy omezováni v dýchání. Čistě pro přiblížení praktickému použití můžeme zahrnout i nácvik vylití kajaku na vodě bez pevné opory.

Slabinou tohoto cviku je jeho poměrně úzké zaměření na rozvoj síly (zejm. paží a trupu) a jen částečně koordinace. Nerozvíjí však orientaci pod vodou ani nepůsobí stresově, není tedy v pravém slova smyslu přípravou na zátěžovou situaci.

Naopak nastupování do lodi pod hladinou

představuje všechny aspekty simulace zátěžové situace. Působí zde časová tíseň daná omezeným přísunem vzduchu, i náročnost orientace a pohybu v poloze hlavou dolů. Při nácviku nastupování do zvrhlého kajaku opět směřujeme od jednodušších postupů ke složitějším a také jim přizpůsobujeme volbu prostoru.

Nejjednodušší postup je ponoření po nádechu s následným nasednutím do kajaku a provedením modifikace EO o pevnou oporu (tzv. eskymácký most), ideálně okraj bazénu. Ztížení představuje podmínka nádechu z kajaku, do kterého následně nastupujeme. Při zvládnutém EO pak po nástupu do kajaku tento provádíme, opět lze ve variantě volného nádechu nebo po nádechu z kajaku.

Pomyslným i faktickým vrcholem na stupnici obtížnosti tohoto cviku je podmínka nasazení krycí zástěry před provedením EO, tedy ještě pod vodou. Koordinační náročnost i síla potřebná k natažení špricdeky jsou elementy, které představují jak značnou psychickou, tak i silovou zátěž. Kritickým momentem je omezený přísun kyslíku a jeho enormní spotřeba na vynaložené úsilí. Toto cvičení je tedy nutné z důvodu bezpečnosti cvičence provádět výhradně pod dohledem osoby schopné v případě nutnosti zasáhnout.

Výše popsané cviky lze pochopitelně různě kombinovat, či modifikovat.

Nabízíme kombinaci, která simuluje velmi málo pravděpodobnou, nicméně stále reálnou situaci na klidné vodě. Kombinací zvrhnutí a opuštění kajaku a následného nasednutí na vodě simulujeme reálnou situaci při projížďce po jezeře, kdy je výhodnější nasednout do kajaku, který není zcela vylitý, než jej tlačit ke břehu. Opět pro zvýšení obtížnosti zahrnujeme podmínku nástupu pod vodou a následné provedení EO.

Komplexní cvičení sestává z jednotlivých cviků bez vynoření na hladinu. Cviky postupně provádíme v následujícím pořadí. Při jízdě v kajaku zvrhnutí a následné opuštění lodi s nádechem pouze z převráceného kajaku. Při zvládnuté technice by měl stačit jeden nádech, není to však nutnou podmínkou. Po nádechu (stále jen z kajaku) opětovné nastoupení do kajaku pod vodou, nasazení krycí zástěry a provedení EO. Opět klademe důraz na bezpečnost a provádíme výhradně za přítomosti dohlížející osoby.

Plavání v kajaku

je posledním doplňkovým cvičením. Nácvik této dovednosti je vhodné zařadit, zejména pokud kajakář nezvládá EO. Mnohdy je fyzicky výhodnější i rychlejší doplavat ke břehu ještě v kajaku a opustit jej teprve v tišině, nebo lépe provést eskymácký most o břeh, či jinou pevnou oporu.

Plavání nicméně vystavuje kajakáře riziku tím, že odkrývá obličej. Technika vychází z plaveckého způsobu prsa, obtížněji lze použít také kraul, dolní končetiny však spočívají v kajaku a veškerý pohyb tedy musí obstarat paže.

Kajakář leží, podle dispozic lodi, téměř vzpřímen pod zadní palubou a hlavou je ukloněn vedle lodi, aby mohl dýchat. Tato technika předchází zvládnutí EO, doporučujeme ji tedy nacvičovat před nácvikem EO. Důležité je si však uvědomit, že se jedná o polohu, která je při provádění EO velmi nežádoucí. Lze tedy po nácviku plavání v kajaku předpokládat horší výchozí podmínky při osvojování EO.

Jan Murarik