Silvestrovské pádlování

Silvestr trávíme jako banda sportovců u kamaráda na Šumavě. Vyrážíme sice jen na pár dní, ale jediný pohled na zahrádku auta naznačuje, že nudit se rozhodně nebudeme. 

.

Ráda bych zmínila jednu z aktivit a to sjezd Vltavy (,,Krumlovskou čtyřku“) poslední den v roce 31.12.2008 při krásných -10°C.

Ve Spolí se naše parta schází s dalšími kamarády, celkově pádluje 9lidí. Celé ráno na nás povzbudivě svítí sluníčko, jak to ovšem bývá, při vjezdu do Krumlova se ošklivě zatáhne a teplota jde dolů. Při převlékání každý z nás tajně doufá, že si zapomněl doma něco důležitého (třeba vestu či neopren…), ale to se nikomu nepovedlo, takže kdo má loď, jede.

Celou řeku lemují 2-5 metrové ledové plochy a další společnost nám dělají ledové kry v hojném počtu. Šplouchnutí vody na ruce znamená naprosté zmrznutí do konce sjezdu.

Jez – Spolí projíždíme vlevo. Na Lyře někteří předváděli průjezd ,,záklon + pádlo nahoře“ aby jim voda nenamočila horní partie těla. Dvou začínajícím kajakářům se podařilo dokonce převrátit a následně vykrysit. Paradoxně jsme to nesli hůř než oni sami. I přes vykoupání se statečně drželi a jeli dál, což pro nás bylo opravdu překvapující.

Jez Nový mlýn na nás připravil omrzlou retardéru s vypečeným průjezdem v šíři kajaku. Vyžadovalo to jistou zručnost, neboť při špatných manévrech to dosti bolelo. Pepa, který průjezd nezvládl už raději eskymoval, než aby znovu plaval v ledárně, byť zvedat neumí :-).

Pak zbývala už jen Jelení lávka, ke které jsme se museli protesat pádly. Sprášili jsme ji nezáživnou suchou propustí :-(. Protože bylo více vody, šlo jet i v pravé části jezu u levé kozy. Dole se usmívala ledová žumpa. Já a další dva nadšenci jsme si akčně vynesli lodě a jeli zajímavější cestou.

Pod jezem už všichni dosáhli odstínu modré barvy a neskutečně se začali těšit na teplý čaj a suché oblečení! Auta stála u mostu za Polečnicí, na kterou jsme si původně brousili zuby, avšak její led nás na první pohled od splutí odradil.

Zastavování na vysedávajícím místě u ledového břehu patřilo k veselejším okamžikům. Vylézt se ztuhlýma nohama na led a poté se doplazit ke břehu i s lodí, vyžadovalo téměř speciální výcvik. Všichni jsme to zvládli na 1*.

Nemilé překvapení na mě čekalo, když jsem si chtěla sundat vestu.  Kompletně mi zamrzl záchranný pás, všechny přezky a hlavně zip! Tři lidé se mě pokoušeli vyprostit z výstroje (tahali, škubali, polévali vodou nebo teplým rumem), ale bez výsledku.

Nikdo takový problém neměl. Už jsem to viděla dost skepticky, každý chodil převlečený a já stála ve svém studeném hydru. Další z nápadů byl, sednout do auta a pustit na sebe topení. Kupodivu stačilo 5minut a byla jsem uvolněna ze spárů své záchranné vesty.

Vše jsme zakončili v teplé hospodě a zhodnotili akci, za velice příjemnou a vydařenou pro Silvestrovské odpoledne.

Důležitá poznámka: Akce měla ukázkovou morálku, souhru, odvážné jezdce, dobrý plán. I přesto – delší pobyt ve vodě…, dostat se pod led…, záchrana? se zamrznutou házečkou…, dalších více faktorů naznačuje, že jezdit vody při podobných podmínkách, už překračuje hranici bezpečného splutí (i jedná- li se ,,jen o Vltavu“). Proto podobné akce nelze doporučit.

Lenka