Jaký byl ZDrSEM? Drsný.

ZDrSEM (zdravotní seminář) pořádá několikrát do roka organizace Prázdninová škola Lipnice. Letošní mutace Vodák určená mořským vlkům, krysám a podobné pádlující havěti se nakonec oproti původnímu plánu konala mimo Prahu. Byly to čtyři závěrečné listopadové dny, během nichž jsme si vyzkoušeli snad všechny možné i nemožné situace, které mohou při průšvihu nejen na vodě nastat.

Kurz byl opravdu velmi intenzivní, od zachraňování jsme si neodpočinuli ani v noci (viz naše holčičí půlnoční debata o sebevrazích), zachraňovali jsme vevnitř, venku, v autě, pod vodopádem, při horolezeckém neštěstí, při hromadné otravě plynem z vařiče značky VAR, zachraňovali jsme oběti spolupracující, oběti v bezvědomí i oběti, které záchranu výslovně odmítaly (s těmi bylo paradoxně nejvíc práce).

ZDrSEMácká metoda učení šokem je opravdu velmi účinná. Při prvních simulacích byla naše rescue-parta mírně rozpačitá, nerozhodně jsme postávali kolem „mrtvol“, v obličejích vepsáno to myslíte vážně?, ale postupně jsme se vypracovali až téměř k profesionální úrovni a k příkladné týmové spolupráci, takže incidenty typu sice jste mě zachránili, ale sanitku si budu muset zřejmě zavolat sám (případně komu jsem strčila do kapsy ten amputovanej prst) byly stále řidší.

Pod vedením situace znalých lektorů jsme se v průběhu kurzu prokousali třemi základními kroky záchrany, naučili jsme se myslet na vlastní bezpečí (prohledejte kterémukoli účastníkovi kapsy, vsadím se, že u všech najdete rukavice a roušku), zaúkolovat kolemstojící čumily a hlavně reagovat v život ohrožující situaci. Všechno, co jsme si teoreticky řekli, jsme si vzápětí mohli na vlastní kůži vyzkoušet. Střídali jsme se v rolích zachraňovaných a záchranářů a nutno říct, že u některých vyšel najevo dosud skrytý dramatický talent hodný přinejmenším Národního divadla.

Naučili jsme se bezostyšně ošahávat „mrtvoly“ v krvelačné touze najít co nejvíc zranění (bonbónů), odebírat anamnézu od pacientů praštěných pivní lahví do hlavy a resuscitovat anduly (ta naše se jmenovala Ken a byl to vážně fešák) dokud nevstaly a nechodily. Křehké dívčiny se naučily bravurně rovnat statné muže do stabilizované polohy, statní muži se naučili, že strkat křehkým dívčinám prsty do pusy ve snaze vytáhnout zapadlý jazyk se nevyplácí. Došlo na podchlazení, popálení, infarkt, vnitřní krvácení, křeče, alergii na oříšky a dokonce i na porod. Nevyhnuli jsme se ani klasickým vodáckým specialitám, jako je vykloubené rameno, infarkt v soutěsce WW4, vyražené zuby, některými na vlastní kůži vyzkoušené tonutí a milovaná klíšťata.

Zjistili jsme, na co všechno se dá použít házečka, jak zadlahovat zlomenou pracku pomocí pěnového šprajcu z kajaku, jak vyprostit kajakáře s přeraženými zády z laguny pod vodopádem a jak zabránit zběsilému německému fotografovi v ničení našich nervů. Na zachraňování podchlazeného, krvácejícího a velmi vzteklého kajakáře v podání brněnské legendy Šimona Babíčka budu vzpomínat opravdu velmi dlouho.

Po každé nervydrásající simulaci s námi lektoři prodebatovali naše chyby (nebylo jich moc) a pochválili nás (vydatně). Simulující se poté vyjádřili k tomu, jestli pro ně záchrana byla příjemná fyzicky (málem jste mi při transportu utrhli hlavu) a psychicky (nikdo mi neřekl, jak je na tom Ken – špatně, pozn.aut.). Každého zachraňovaného jsme si rozebrali, určili možná nebezpečí, která mu hrozí, a navrhli jsme plán další péče. V neposlední řadě jsme si vštípili důležitou, možná nejdůležitější informaci – kdy a jak správně zavolat odbornou pomoc.

Na závěr nezbývá než poděkovat lektorům za trpělivé odpovědi na naše dotazy, paní vedoucí za bezkonkurenční domácí koláče a kolegům účastníkům za příjemnou společnost.

Týna

Pro ty co kurz zaujal:

• Další termín kurzu Standard Vodák se koná 22.-26.4.2009
• Informace o kurzu najdeš ZDE