Předjarní Sázava

Je půlka února 2008 pryč, mrzne a vodáka by k potoku nevyhnal. Rosničkáři však hlásí oteplení a jasno. Nedá se nic dělat musíme na vodu.

[mygal=2008_02_24_sazava]

Všude je sice sucho, ale Sázava má příjemných 15 kubíků. To je stav kdy už se dá pod šlajsnama pocvičit, ale vlny nejsou takové aby se řeka nedala splout suchou hlavou. Prostě ideální situace na předjarní pohodovou vodu kdy si užije solární jezdec Karel, naši začátečníci i pokročilejší akčňáci. Jeden mailík strhává lavinu odpovědí za ½ dne jsme čtyři auta.

Není kam spěchat, ráno má být přeci jenom těsně nad nulou a tak si dáváme v Praze sraz v 9:00 a se zbytkem v Týnci na 10:00. Kávičková pauza u pumpy způsobí sice lehké zdržení, ale v 10:12 jsme v Týnci všichni a začínáme se pošťuchovat, kdo má po Vánocích víc přesušený neopren a kdo si co zapomněl doma. Nakonec zjistíme, že se všichni do všeho vejdou a všichni mají vše důležité. Převezeme auta a zhruba v 11:20 jdeme na vodu.

Čas je tak akorát aby bylo už teplo, mohli jsme si dát v Kameňáku rychlý oběd a abychom Sázavu z Týnce do Pikovic stihli sešplouchat ještě za relativního tepla.

Užíváme si sluníčka a pohody. Hned na jezu v Týnci zjišťujeme, že krátká zimní přestávka přeci jenom přinesla nějaké to kilo navíc a ubrala na pohyblivosti, postupně se rozhýbáváme a těšíme na první jez v Podělusech. Na jezu volíme standardní cestu rozvaleným středem s přejezdem pod šlajsnu kde cvičíme pár přejezdů. No, cvičíme. Někdo kouká, někdo cvičí a někdo na rozhraní zjišťuje, že nová loď je nějaká splašená. Náš začátečník Jirka se na nás z jezu kouká jako na blázny a s nataženým krkem jede šlajsnou. Dole pak září nadšením a chtěl by se o své zážitky s každým podělit.

To se už ale blíží další jez Brejlov. Všechny přesvědčuji, že dáme úžasný tréninkový prvek v levé rozvalené části jezu. Pomocná smyčka vlevo, přejezd proudu, trefit se mezi dva pilíře, skočit si necelý metr vysoký stupínek, zabrat ve válci a je to.

Rychle zastavuji, vyndávám foťák a koukám jak Pepa na své bublině s nadhledem míjí všechny cvičné prvky. No nevadí pojednou další. Foťák je konečně venku a akorát nestíhám vyfotit Líbu, která si přidává obtížnost zvolením té nejméně ideální stopy. V pohodě, ostatní už bez problémů nafotím. Jenom co to ta Líba vlastně chce. Už vím. Nenafotím nic. Ukazuje mi, že ostatní sjeli šlajsnou a dali přednost suchu před vidinou, že dvoumetrový průjezd mezi pilíři by taky nemusel stačit.

Dál už nenechávám nic náhodě a fotím jak jen to jde. Ostatní se již také rozhýbali, většina hupsne bokem Kaňov a od Krhanic začínají konečně skoro všichni cvičit. Tak to vypadá, že na velikonoční akci budou všichni aspoň trochu rozježděni a budeme si o to více užívat.

V Kameňáku se sluníme na lavičce před hospodou a dáváme rychlý obídek. S úžasem zjišťujeme, že jsme asi byli na vodě sami. Aspoň paní hospodská tvrdí, že dnes po vodě nikdo nepřijel.

Čas se krátí a tak rychle vyrážíme na zbytek cesty. Trénujeme, splouváme kecáme o všem možném a Pepa nám dokonce ukazuje, že i na bublině se dá udělat nádherná krysa. Slunce se schovává za kopce a zlehka na nás začíná dýchat chlad, který připomíná datum v kalendáři. To už jsme ale v Pikovicích a užíváme si posledního slunečného kilometru.

Převléknout, naložit lodě a vyrazit do cukrárny. Cukrárna jako každé jaro nezklamala. Nemají nic a obsluha se diví kolik dnes přišlo lidí. Kdo by je byl čekal, když je venku hezky, teplo na krátký rukáv a v televizi hlásí krásný víkend již několik dní. Každoroční kolorit s cukrárnou byl dodržen a tak nezbývá než si pochválit úžasnou akci a vyrazit spokojeni domů.

Jícha